"otevřeno"

Špatná válka v Iráku?

Tak, jak to dnes vidíme, si určitě Američané vyústění války v Iráku nepředstavovali. Místo nadšených ovací a rychlého vytváření demokratického systému jsou příslušníci koaličních armád předmětem teroristických akcí kriminálních i guerillových živlů.Ve světě i u nás se ozývá kritika na adresu vlády USA - že toto je špatná válka.

Je třeba vyjasnit pojmy. Války obvykle nekončí tak, jak by si ta či ona strana přála. A o válkách, které vedli Američané po druhé světové válce, to platí dvojnásob. V korejské válce byly Spojené státy rády, že zachránily jižní část poloostrova, z Vietnamu dokonce musely potupně odejít. V daném rámci studené války však Američané bojovat museli, jestliže chtěli uchránit západní svět před komunismem. V neposlední řadě díky těmto válkám se jim to také zdařilo. A navíc se jim podařilo osvobodit ujařmenou východní Evropu.

Kritikové irácké války však upozorňují, že v boji proti terorismu je situace zcela jiná. Jeho bojové buňky jsou rozloženy po celém světě, po všech státech, městech a vesnicích. Jsou jakožto celek nepolapitelné. Nemají geograficky a státně ohraničenou základnu, a není tedy divu, říkají, že obsazení jednoho státu teroru nejen neublíží, ale ještě přispěje k jeho rozšíření. Tento názor ovšem vychází z více než naivního přesvědčení, že všude - tedy také v islámském světě - vlády říkají pravdu a nic jiného než pravdu. Jistě, jsou mezi těmito vládami rozdíly (i v pravdomluvnosti), jenže muslimské totalitní a militantní státy a etnika mají svůj model v Jásiru Arafátovi, který v jedné ruce drží olivovou ratolest a v druhé - za zády - tříštivou bombu.

Terorismus by se nikdy nemohl tak rozšířit, kdyby neměl pevné pozadí v radikálně totalitních státech, takových, jako byl režim Sadáma Husajna v Iráku. Salonním intelektuálům dnes vadí, že mezi Al Ka-ídou a Sadámovým režimem nenašli přímou spojitost. Jenže otázka stojí přímo opačně: je možné, aby se teroristé o Sadámův stát neopírali? Něco takového opravdu možné není, teroristé se musejí opírat o pevné struktury, a těmi jsou "sadámovské" militantní státy.

Sadám Husajn zmizel, zatím beze stopy. Přes bleskový postup koaličních vojsk měl dřívější režim ještě mnohem víc času, aby zametl stopy spojení s teroristy. Nehledě na to, že přece už před tím musel dbát na to, aby toto spojení bylo pokud možno neviditelné. Tak oč jde?

Jde o to, že zatímco Spojené státy mají, zejména po 11. září, z terorismu obavy a vedou s ním opravdovou válku (irácké tažení bylo její epizodou), Evropa se terorismu nebojí. Místo aby se války proti němu zúčastnila, ve velké většině podporuje nejen problematické islámské skupiny, ale také Jásira Arafáta a jeho prostřednictvím palestinský terorismus (Hamas). Evropská unie neví, že jde o spojité nádoby. Evropa ráda zanechá Spojené státy v Iráku v obtížné situaci, nesouhlasila přece s ozbrojeným útokem proti Sadámovu režimu a USA ji neposlechly.

A přitom sám Bin Ladin několikrát zopakoval celému světu oč jde: o vyhnání sionistů a křižáků ze Svaté země. Francie, Belgie a Německo zapomněly na Mnichov; agresor přece tehdy také tvrdil, že mu jde právě jen o pohraniční oblasti Československa, o nic víc. Kdyby neexistovaly Spojené státy, velice by se Evropa divila, že se terorismus obrací právě proti ní. A tak, kdybychom Spojené státy neměli, museli bychom si je vytvořit. Protože - kdo by nás jinak chránil před islámskými radikály?

E.M., MF DNES 4. 9. 2003