ARCHIV

"otevřeno"

Ministr zůstane…

19. minulého měsíce podrobil Bohumil Doležal v MfDNES ostré kritice poměry v naší mediální oblasti (jaký div). Domnívá se, že její nedostatky souvisejí s nedokonalostí naší demokracie, a píše "Jde v zásadě o tři věci: o problematický mediální zákon, o podezřelý způsob, jímž byla jmenována nynější Rada pro rozhlasové a televizní vysílání (pravda, není to poprvé), a konečně tažení proti Primě a Nově, které se na základě toho rozpoutalo." Doležal nepřehání, mediální zákon je skutečně problematický a způsob, jímž byla jmenována nynější Rada pro rozhlasové a televizní vysílání, je dokonce víc než podezřelý.

A tak se není čemu divit, že proti Bohumilu Doležalovi vytáhl do boje sám ministr kultury a že uplatnil svou proslulou logiku, před níž by samotného Aristotela zachvátil komplex méněcennosti. Hájí kupříkladu mediální zákon takto: "Má sice /Doležal/pravdu, že důvody k postihu televizního či rozhlasového vysílání ‚jsou mlhavé a gumové', ale na straně druhé již zamlčuje, že jsou takovými pouze proto, aby licence v případě porušení zákona odebrat nešla…".

Hlavně se však p. ministr věnoval tomu hlavnímu, osobě kritika. Neúspěšný dramatik, domnívá se ministr kultury, "píše obyčejně o divadle, jak by ho dělal, pokud by to uměl. Podobně je tomu také u neúspěšných politiků, ze kterých se časem a kvůli nepřízni voličů nakonec stali politologové.(…) A to je také případ Bohumila Doležala, který je jako bývalý politik a současný politolog ochotný komentovat cokoli. Včetně vlivů paprsků gama na měsíčky zahradní." Takže Doležal podle Pavla Dostála hovoří i do toho, čemu nerozumí. Což je prý případ našich médií.

Nechci se plést do otázek mediálního trhu, když, jak vidím, pan ministr o něm ví úplně všechno. Velmi mne však zamrzela uvedená Dostálova argumentace ad personam, neboli vypomáhání si - zejména když jsou vlastní argumenty chabé - napadením nejenom psané kritiky, ale rovněž jejího autora. Samo o sobě jde o pokleslost, kterou bychom u ministra kultury nečekali. A hlavně bychom neočekávali, že právě Pavel Dostál "o problému, o kterém tak zasvěceně píše, neví vůbec nic." (Slova ministra Dostála).

Tedy: Bohumil Doležal "komentoval" jako kritik v časopise Tvář (1964-1965, 1968-1969) českou literaturu, přičemž v roce 1969 si všímal i politických témat. Ve dvou desetiletích husákovského temna se věnoval politické publicistice, otiskované v ineditních Sbornících (v publikaci Hledání naděje z roku 1993 by p. ministr našel nejen několik jeho politických článků z této doby, ale celý seznam takových Doležalových textů). Když jsme v roce 1987 založili Demokratickou iniciativu (později LDS) , komentoval pro Svobodnou Evropu politické dění v Československu. Po převratu, když byla činnost LDS prakticky znemožněna, vrátil se po několika letech k svému řemeslu, nazývanému nyní politologie.. Pokud už pan ministr kultury považuje za vhodné používat pokleslou argumentaci, měl by si počínat zasvěceněji než laik, který pojednává o vlivu "paprsků gama na měsíčky zahradní".

E.M., MF Dnes 7.7.2003