ARCHIV

"otevřeno"

Vše už bylo vyřešeno?

Nacistická okupace a vyhnání Němců vedla v českých zemích k značnému zjednodušení nacionální skladby obyvatelstva. Česká republika je dnes stát po národnostní stránce v podstatě homogenní, protože za druhé světové války nacistický holocaust a vybíjení romského obyvatelstva vedly k tomu, že v českých zemích zůstalo minimum Židů i minimum Romů. Připočteme-li k tomu, že menšiny Němců, Slováků a Poláků nejsou příliš početné, lze dnes Českou republiku považovat za národní stát. Romové se ovšem do Česka různými cestami vrátili, neustále se nám svým zcela odlišným způsobem života připomínají, a tak je pochopitelné, že se romským problémem neustálezabýváme. Luboš Palata dokonce v článku "Cikáni jdou do Evropy" ( LN 2. 7.) pojal romský problém jako otázku celoevropskou. Jeho závěry lze doporučit k úvaze. Neméně stojí za to zamyslet nad tím, co Luboš Palata říká o židovské otázce:

"Romská otázka jako celek představuje obrovský komplex problémů, který nelze srovnat ani s nejtragičtější kapitolou evropských dějin, tedy otázkou evropských Židů a holocaustem.Ve srovnání s židovským problémem, jehož základ bylo možno vyřešit poválečným cílevědomým potíráním antisemitismu a založením státu Izrael, je romská otázka daleko složitější." (Luboš Palata v Lidových novinách 2. července 2003)

Český novinář považuje židovský problém, nebo alespoň jeho základ za vyřešený už před více než půl stoletím. Je to pro něj jednoduché: po válce se cílevědomě potíral antisemitismus a založil se stát Izrael Toto vidění světa je typicky české (u nás se"německý problém" také hladce vyřešil po válce, že). Bývalý starosta New Yorku Rudolph W. Giuliani, pověřený vedením americké delegace na konferenci o boji proti antisemitismu, vidí takřka v tutéž dobu židovskou otázku v barvách méně růžových. "Antisemitismus je nejstarším a nejneodbytnějším druhem nenávisti v západním světě," říká, a zmíněná konference je podle něho přímou odpovědí na nárůst antisemitského hnutí. Guiliani uvádí, že loni na jaře se objevilo ve Francii osm až dvanáct fyzických útoků na Židy denně a během dvou týdnů 14 žhářských útoků na synagogy. Soudí, že Evropa se "musí zabývat klimatem, které umožnilo, aby se antisemitismus vrátil s takovou silou". ( "Jak přestat nenávidět", MfDNES 24. června 2003). Americké vidění židovského problému je podle tohoto náhodného, ale typického srovnání méně "pohodové" než běžné vidění české. Ostatně přímo v Lidových novinách to potvrdil sám Henry Kissinger, když varuje před tím, aby Západ vnucoval Izraeli příliš velké ústupky:

"Budou-li Izraeli vnuceny některé podmínky, může to zničit psychologický základ soběstačného státu. Obyvatelé mohou ztratit srdce a ti nejschopnější z nich budou hledat svoji budoucnost jinde. Jádro Izraele by se mohlo stát klientským státem, postupně ztrácet schopnost stát na vlastních nohou, a tím zatížit v dlouhodobé perspektivě americké vztahy s arabským světem ještě větší hypotékou." ("Jak žít v zemi zaslíbené", Orientace 28. 6. 2003).

Když teď Česká republika vstupuje do Evropské unie, teprve postupně zjišťujeme, že jde o instituci, která je jako celek, hlavně přičiněním Francie, poměrně antisemitská. Státní instituce se tedy spolupodílejí na vytváření onoho klimatu, které vrátilo "s takovou silou" do Evropy antisemitismus. Jeden z kladů české politiky je to, že se dokázala odpoutat od názorů u nás obvyklých a prosadila v EU víceméně protiteroristické znění rezoluce o Hamásu.

To je velmi užitečné. Nelze však zapomínat, že tím úkol české politiky nekončí. Vnitřní problém evropské politiky je nejen antisemitismus, ale také stát Izrael jako takový. Je zapotřebí jej všestranně podporovat. Demokratický židovský stát je součástí západní civilizace, i když se tomu některé její evropské státy brání. Brání se tomu také proto, že v řadách jejich obyvatelstva roste počet Arabů - a spolu s tím i tzv. islámských radikálů, jinak řečeno protiizraelských teroristů. V tom spočívá další vnitřní problém, protože terorismus se rozšiřuje z původního "tématu" na veškeré okolí. V posledku je tímto okolím celý svět.

Pokud by česká politika udržela protirasistické tempo, které v Evropské unii nasadila, jistě by se to muselo projevit i v řešení vysloveně vnitřních problémů. Bohužel…

E.M.