ARCHIV

"otevřeno"

Poučení o Češích a Česku

Plodný internetový autor Ross Hedvicek vydal pod názvem Povídáni o psech a Psohlavcích... krátké, ale závažné pojednání o současných poměrech v Česku. Popisuje je stručně tak, jak je vidí Čech žijící v cizině, když navštíví na krátkou dobu svou někdejší domovinu. Pokud někdo z našinců bude toto pojednání číst, příliš dobré nálady mu to nedodá. Ross Hedvicek vidí Čechy ostrým pohledem, jemuž nedokážou uniknout hlavní nešvary našeho života. Ten první je proslulý, "kdo nekrade…". Ale následují další:

"Všichni tam kradou a lžou, podvádí a zpronevěřují. A s drzým ksichtem si ještě myslí, že jsou nejchytřejší na světě, že jsou něco jako Švýcarsko blízkého a středního Východu a jen oni sami ví nejlépe, jak se všechno má správně dělat. Mají ohromný pocit nadřazenosti vůči Polákům, Slovákům, Rumunům atd., ale pocit méněcennosti především vůči Němcům…"

To ovšem zdaleka není všechno. Ross Hedvicek nastavuje zrcadlo dalším stinným stránkám českého života:

"To zlodějství je v nich úplně zabudované jako math-coprocessor v Intel chipu, ta snaha někoho ošidit či přechcat je úplně patologická, to je jako podmíněný reflex u Pavlovových psů! Jsou to notoričtí lháři a lžou ze zvyku i když to není ani trochu nutné, jsou to dokonalí závisláci na lhaní bez něhož nemohou žít…"

Ostrým závěrům Ross Hedvicka se ještě budeme věnovat. Ale sám jeho pohled je poučný. Vezmeme-li ho zcela vážně - a to lze vřele doporučit -, pak na jeho základě můžeme odvodit poučení, jak se máme dívat /a naopak nedívat/ sami na sebe i na ostatní národy.

1. Kolektivní pohled ("všichni tam kradou a lžou…", "to zlodějství je v nich…", "jsou to notoričtí lháři") umožňuje vidět vlastnosti obyvatelstva, které se účastní vytváření tzv. poměrů. Poměry jsou mimo jiné výsledkem jednání a chování obyvatel a jsou vlastně také kolektivní. Takže článek pana Hedvicka postihuje svérázným způsobem části našich poměrů:

"Napřed okradli šlechtu, pak udávali židy Němcům, aby se zmocnili jejich bytů a majetku. A tem nepatrně málo židům, co přežili Auschwitz, Bergen-Belsen stp., a vrátili se do ČSR, řekli: ‚My už nevíme, kde jsou ty vaše osobní cennosti, které jste si u nás schovali, než jste šli do koncentráku.' A o nemovitosti okrádají židy dodnes, když úředně říkají ‚My Vám nebudeme nic vracet, neboť my jsme vám nic nezabavili.' Židovské majetky byly totiž zkonfiskovány nacisty a ČSR zkonfiskovala majetky téměř všech Němců…"

2. Jak je vidět z ukázek, toto kolektivní vidění, nemá-li se stát oslavou nebo nenávistným pamfletem, nesmí sklouznout k paušalizaci. "Udávali židy Němcům" je nekorektní paušalizace, protože většina Čechů Židy neudávala. "Jejich bytů a majetku" se za války zmocnit Češi nemohli, protože jak p. Hedvicek správně udává, židovské majetky arizovali Němci. A vůbec, kradou dnes v Česku opravdu všichni?

3. Kolektivní paušalizací lze sice dospět k pravdě, ta je však plochá a má hodnotu dosti problematickou. Chceme-li nějaký národ (včetně vlastního) seriózně posuzovat, měli bychom vidět jeho existenci v základních souvislostech a rozlišovat různé skupiny. Jinak bychom se mohli dopouštět podobných nespravedlností jako Ross Hedvicek:

"Ameriku nenávidí snad 99 % obyvatelstva, určitě větší procento než v Iráku, ty neuvěřitelné proti-americké kydy v těch jejich růžových novinách, to se nedá ani číst… Na to, že právě bylo padesáté výročí proti-komunistického povstání v Plzni, si nikdo v novinách ani nevzpomněl -- ale o tom, jak zlí američtí vojáci vraždí v Iráku těhotné irácké maminky střelami z raketometu, to je tam na prvních stranách!"

Trapná protiamerická ideologie v irácké krizi byla v Česku skutečně na prvních (i dalších) stranách novin; to bohudík neznamená, že 99 % obyvatelstva nenávidí Američany. Ross Hedvicek nerozlišuje politiku, média a prostého občana, nechce pochopit spoušť, kterou zanechalo šedesátileté panství autoritativních režimů v politice i v médiích, spoušť, kterou tento národ bude muset odklízet sám ze sebe i okolo sebe.

Okolo sebe znamená vidět rovněž okolní a vůbec ostatní národy ostrým kolektivním pohledem - jako to dělá pan Hedvicek -, ale bez paušalizace a s maximálním individuálním rozlišením i s pochopením pro historické i geopolitické souvislosti. To nejsou požadavky na tlusté studie, znamenají pouze tolik, že při přemýšlení o těch ostatních bychom neměli zapomenout na cosi základního:

4. Nikdy žádný národ nesestává ze samých zlodějů, profesionálních lhářů, podvodníků. Třebas i v takových poměrech, jako jsou dnes u nás (nebo jako byly v druhé polovině 30. let v českém pohraničí osídleném Němci), nejsou normální lidé příliš vidět - a určitě nedokáží být tak hlasití jako ti podvodníci -, ale jsou tu, žijí mezi ostatními a pracují. Takže nad žádným národem nelze lámat hůl, však ono se ještě uvidí. A v případě nás Čechů se může vidět také něco jiného, než to, co popsal pan Ross Hedvicek.

E.M.