ARCHIV

"otevřeno"

Benešova vnoučata

Po dlouhé době Lidové noviny otevřely 19. června sudetoněmeckou otázku článkem Marka Švehly "Heydrichovy děti za dveřmi". Autor, což v našem tisku není ani trochu samozřejmé, se nebojí říci, že vyhnání se má nazývat vyhnáním, vražda vraždou, zlodějna zlodějnou. Článek je především kritikou moderátorky Bobošíkové, šovinistických politiků typu Zahradila a Zaorálka a - televize Nova. Autor také reálně vidí, "že čím častěji budou Zaorálek, Zahradil a další na Nově (a možná i jinde) promlouvat k problémů kolem sudetských Němců", o to bude usmíření se sudetskými Němci obtížnější. Zvýraznil jsem slova "a možná i jinde", protože dobře vystihují hlavní ideu článku, spočívající v přesvědčení, že dnes šíří protisudetoněmeckou nenávist zejména televize Nova. Tak to ovšem není.

Ne že bych chtěl Novu hájit (ani trochu ne), ale nenávist vůči sudetským Němcům přece ani zdaleka nemá na svědomí jen ona. Marek Švehla to musí dobře vědět. Píše: "Spor o sudetské Němce … se odehrává v zemi, kde se kvůli obyčejnému pomníku na uctění mrtvých sudetských Němců hrozí náloží… a kde stavět mohyly česko-německého usmíření je vrcholnou občanskou statečností…". Šovinistická nenávist vůči sudetským Němcům má hluboké kořeny v třicátých letech, v době války a zejména v poválečné revoluci, s níž se česká politika dodnes nechce vyrovnat. Tuto hrozivou nenávist šíří takřka všechna média. Pikantní je, že právě televize Nova jako jediná objektivně referovala o petici Smíření 95 a Vladimír Želený se netajil svým kritickým postojem k poválečným událostem. Vůbec tedy nejde o obdobu otázky, zda byla dřív slepice nebo vajíčko. "Slepice" (poslanec Zahradil) snáší svá "vajíčka" (nenávist vůči sudetským Němcům) bez ohledu na Novu a kohokoli jiného na světě; mnoho jiného neumí. Kritizuje-li Marek Švehla to, jak Sedmička a paní Bobošíková chápou a prezentují sudetoněmecký problém (a v tom má jistě pravdu), aniž přitom připomněl, že ostatní média se chovají podobně, vyznívá pochopitelně jeho článek (a jeho pojetí sudetoněmeckého problému) instrumentálně proti Nově. Jde snad právě o toto?

Samozřejmě, věcně jde o sudetoněmeckou otázku a sudetoněmeckou nenávist. V novinách, časopisech (o televizi a rozhlasu ani nemluvě) se prakticky nelze proti této vlně nenávisti ohradit. Bohužel bychom v této věci museli naše noviny a časopisy posuzovat nejen podle toho, co publikují, ale také podle toho, co dokázaly nepublikovat. Svalováním viny na jednu televizní stanici se žádné z našich médií nemůže ospravedlnit.

Ostatně lze také postupovat "vyváženě". Téhož dne a v téže rubrice, v níž je otištěn Švehlův článek, užívá Lubomír Zaorálek ("Češi a Němci v koalici odhodlaných") k ospravedlnění poválečného vyhnání Němců nadměrně jednoduché argumentace. Reprodukuje slova Edmunda Stoibera, že "pro něj má oficiální návštěva Prahy smysl jen tehdy, když se bude hovořit o sudetoněmecké otázce jako o otázce otevřené", a dovozuje, že dnes, kdy je Německo sjednoceno, je "německá otázka uzavřená". S ní prý je uzavřena i otázka právně politických důsledků 2. světové války, otázka vyhnání Němců atd. Jenže ve skutečnosti je to poněkud složitější. Německo se sjednotilo, německá otázka je skutečně uzavřena. Ale německá otázka není totéž co otázka sudetoněmecká. Bavorsko, Rakousko a Sudetoněmecké krajanské sdružení ji považují za nanejvýš otevřenou, "transfer" Němců označil za vyhnání i předseda Evropského parlamentu. V daném případě má jistě Marek Švehla plnou pravdu, když vytýká politikům typu Zahradila a Zaorálka, že "nejsou schopni minimální vstřícnosti".

Jak by to bylo krásné, kdyby se situace změnila. Nejlepší by bylo, kdyby naši politici dokázali nazývat věci pravým jménem. Ale to bychom chtěli mnoho najednou. Tak aspoň kdyby média byla schopna vstřícnosti…

E.M.