ARCHIV

"otevřeno"

DOKUMENT: Suverenita - a ještě něco?

Skoro o ničem jiném se tak v souvislosti s Evropskou unií nehovoří jako o suverenitě.Vznikla a neustále existuje obava, že už pouhým členstvím do Evropské unie ztratíme podstatný kus státní svrchovanosti a že se nám pak bude ztrácet čím dál tím víc. Zřejmě tuto obavu sdílí i prezident republiky, když vyzval občany pouze k účasti na referendu, a ne k tomu, aby řekli "ano". Navíc si to máme všichni dobře rozmyslet: "Každý z nás bude spolurozhodovat o tom, zda má Česká republika dobrovolně předat významnou část své suverenity a samostatnosti většímu nadnárodnímu celku výměnou za spolupodílení se na jeho rozhodování a za možnost být jeho součástí." Je obtížné s tím polemizovat, po formální stránce má jistě prezident pravdu.

Formální stránka je v demokracii nesmírně závažná; otázka zní ovšem tak, zda otázka suverenity není tímto způsobem poněkud zbavena souvislostí, které by si takový malý národ, jako je náš, neměl dovolit podceňovat. Toto přesvědčení sdílí rovněž irský prezident: "EU vlastně naši suverenitu upevnila tím, že nám pomohla s řešením dlouhotrvajících problémů a dala nám možnost zasednout za jeden stůl při důležitých mezinárodních rozhodnutích."

K čemu by byla platná stoprocentní suverenita státečku vprostřed subkontinentu, obklopeného integrující se Evropou? Existuje otázka závažná pro národ a pro stát, na jejímž příkladu je to patrné: sudetoněmecký problém. Pokud bychom do Evropské unie nevstoupili, zůstal by tento problém vězet mezi námi a německy hovořícími státy, jako je to nyní, a při nepříznivých okolnostech, které nikdy nelze zcela vyloučit, mohl by po nějaké době vést ke konfliktu. A konflikt, i když nikoli ozbrojený, by byl pro nás velmi nepříjemný. Vstoupíme-li do Evropské unie, setká se tam česká vláda nejen s odpůrci, ale také se zastánci. A hlavně: z mezinárodního sporu se stane otázka, v níž se stanou zprostředkovateli evropské orgány a umožní odklizení této tak nepříjemné věci bránící plnému porozumění národů ve střední Evropě.

Naše diskuse před referendem o přistoupení do Evropské unie se zaměřuje na to, co nám vstup do EU přinese dobrého i špatného. Méně už se zabývá tím, co bude znamenat vstup Česka do Evropské unie pro Evropu. Zřejmě mnohem víc, než se o tom na Západě a u nás hovoří. Evropská integrace je jen zčásti otázkou plánů jednotlivých vlád a mimořádných osobností. Je právě tak určována postupem globalizace a nemožností jednotlivých národních států obstát v mezinárodní konkurenci: hospodářsky, politicky i vojensky. Neukázal to snad irácký konflikt a ubohá role, kterou v ní hrály osamocené evropské státy nad slunce jasněji?

O nové evropské státy, které dosud nebyly její součástí, tedy Evropa stojí proto, aby se mohla stát subkontinentem prosperujícím, mírovým a "celoplanetárně" konkurenceschopným. Vyplývá z toho, že se ne my, ale Evropa musí snažit o to, aby nás dostala do řad členů EU?

Jistě že ano. Má to jediný háček. Vždyť my jsme přece také Evropa. A to je o důvod víc, proč v referendu o vstupu do Evropské unie máme říci ANO.

E.M.

Nejde mi o nějaký druh soutěže, ale zajímá mne, co si čtenáři myslí o důvodu, proč článek nebyl otištěn. Nabízím tři:

1. Jde o nepřímou polemiku s panem prezidentem
2. V článku se hovoří o sudetských Němcích
3. Na závadu byla osoba autora.

Máte-li chuť si se mnou vyměnit názory, napište mi na e-mailovou adresu: mandler@mistral.cz