ARCHIV

"otevřeno"

Referendum po česku

Dávno před referendem o vstup České republiky do Evropské unie panovaly obavy, jak to všechno dopadne Nezůstaly osamocené.. Postupně šířilo hašteření o tom, zda kampaň pro vstup do EU není zpackaná.Ovšemže byla značně zpackaná byla, ovšem také právě proto, že její součástí byly ony debaty o ní samé. Zřejmě má pravdu Vladimír Buchert, když ve čtvrteční MF DNES napsal: "Kampaň, kampaň, kampaň. Hodnotí ji prezident, premiér, senátoři, poslanci, novináři, pořádají se průzkumy za miliony, ankety. Jako kdyby tím skutečně rozhodujícím a určujícím pro náš vstup do Evropské unie či jeho odmítnutí měly být nějaké kampaně." (V.B. "O kampaň v referendu nejde".)

Co se dá dělat, kampaň se opravdu dvakrát nepovedla. Ale koneckonců se to dalo očekávat, všichni organizátoři to mysleli dobře a předpokládali, že referendum se nějak udělá (víceméně samo). Naše exekutiva se v tomto případě kupříkladu dostatečně neuvědomila, že toto je první referendum, které se u nás v Česku koná, že je třeba je organizačně co nejlépe připravit a o jeho organizaci dát individuálně každému voliči zprávu (například zaslat voličům v obálce hlasovací lístek s návodem., obdobně jako dostávají hlasovací lístky před volbami). Nakonec se referendum nějak připravilo jakoby samo, po česku.

Po česku dopadala také bezprostřední příprava referenda. Kdežto premiér jak se sluší a patří oslovil občany projevem, ve kterém zdůraznil osudovou nutnost České republiky připojit se k integrující se Evropě, prezident sice nikoli nezahaleně, ale zato bezostyšně agitoval proti; suď Bůh, proč mu k tomu poskytly půl druhé stránky svého obsahu také Lidové noviny.Václav Klaus se vyjadřoval jako Pýthie, nicméně z jeho výhrad vůči Evropské unii i z toho, že odmítl prozradit, jak bude volit, lze hádat, co se mu vlastně přihodilo. Tolik mu záleží na přízni obyvatel a teď se vlastně staví proti jejich vůli. Proč?

Je možné a pravděpodobné, že prezident chápe toto referendum jako jistý druh stranického hlasování; v tomto smyslu se ostatně vyjádřil i předseda ODS Topolánek. Pak by tedy prezident neměl prozrazovat koho volí. Jenže toto nebyly parlamentní volby, nýbrž lidové hlasování, kandidát byl jen jeden - Evropská unie - a ústavní činitelé neměli důvod, proč neprozradit, zda hlasují pro nebo proti. Samozřejmě, pokud nechtěli naznačit, že to s Evropskou unií je nějak podivné a že by se snad pro ni volit nemělo.

Je ovšem jisté, že z výhrad pana prezidenta vůči Evropské unii jsou mnohé reálné. Dokonce k nim můžeme přiložit další a podstatnou: obavu o samu budoucnost tohoto uskupení pětadvaceti a po několika letech sedmadvaceti států hospodářsky, politicky i kulturně rozmanitých států. Jejich rozdílnost a rozmanitost je velkou zkouškou společné vůle vytrvat a vytvořit opravdu integrovanou Evropu. Ale právě tento cíl stojí za to.

Byla však ve hře ještě jedna Klausova politická a "evropská" záležitost, otázka suverenity malých států a jejich schopnosti prosadit se vůči státům velkým. To je věcí jednak evropské ústavy, o které se nebude rozhodovat bez nás, jednak eventuální regionálních uskupení států uvnitř Evropské unie, které se mohou shodnout na společných stanoviscích a požadavcích, a tak podstatně zvýšit svůj vliv. Bohužel Václava Klause jeho čecho-premianství neopustilo až do dnešních dnů. Až do dneška brojí proti visegrádské spolupráci a vztahy se státy s německy hovořícím obyvatelstvem (zejména s Rakouskem a Bavorskem) kazí fanatickým odporem k jednání se sudetskými Němci stejně jako souhlasem s jejich vyhnáním a s Benešovými dekrety. Klausova čarodějná zahraničně politická koncepce spočívala v distanci od Evropské unie i od našich sousedů. Ale jak se distancovat od Evropské unie, když jsme do ní rádi vstoupili?

Prezidentovy starosti s Evropskou unií jsou zajisté české. Příprava referenda probíhala rovněž českou cestou. To, co je na referendu evropské, je výsledek. Že při tom všem se k volebním urnám dostavilo 55 % voličů a z nich 77 % dalo hlasy pro vstup do Evropské unie, to není malicherné, je to důsledek racionálního postoje, který poskytuje naděje do budoucna. Evropské naděje.

E.M.