ARCHIV

"otevřeno"

Sudetoněmecký den - opět

Sudetoněmecký den se letos konal v Augsburku, ale na tom, v kterém městě se sudetští Němci sešli, zase tolik nezáleží. Tak jako v minulých letech připomněli, že tu jsou, a vznášeli na českou vládu četné požadavky, především ovšem zrušení Benešových dekretů. A týž den opakovali čeští představitelé to, co už řekli mnohokrát, že Českou republiku nikdo na světě nedonutí cokoli měnit na "výsledcích druhé světové války", jinými slovy na Benešových dekretech. Je pravda, že tentokrát sudetské Němce pozdravil (a podpořil) nejen bavorský ministerský předseda, ale ze zvukového záznamu i předseda Evropského parlamentu, a že to nevěští snadnou obhajobu vyhnání po přistoupení České republiky do Evropské unie. Ale nic víc.

Takřka 60 let po vyhnání mají sudetští Němci k Čechům asi právě tak kladný postoj jako Češi k nim. Oběma stranám se není co divit: český stát spáchal vyhnáním Němců zločin proti lidskosti a to se dobrovolně nerado přiznává. Sudetským Němcům se pak za této situace nepodařilo získat od Prahy ani ono gesto, které navrhoval Evropský parlament, a tak není divu, že jejich vztah k Čechům dochází v některých případech do poloh, které nevedou na naší straně Šumavy a Krušných hor právě k nadšení. Jistě máme právo s těmi či oněmi postoji sudetských Němců nesouhlasit, vždy bychom však měli vědět, že jde o etnikum vyhnané ze své domoviny a že za celou dobu delší než půl století se mu nedostalo satisfakce. Povinnost pochopení mají jistě obě strany, ale my nepoměrně větší.

Ostatně právě v době, kdy se konal sudetoněmecký den, odehrálo se na Blízkém východě jedno z tamějších tragických dramat, při němž několik dní po mírové misi prezidenta Bushe napadli palestinští teroristé izraelskou hlídku. Sedm mrtvých není zdaleka největší počet obětí v obdobných a tak častých blízkovýchodních incidentů. Zajisté neškodí připomenout si, jak je dobře, že sousedíme s Německem, tedy že žijeme v civilizované střední Evropě, která má nacionalistické hrůzy za sebou a v níž se národy zatím dokážou jen nenávidět.

Naše vláda by se pak měla zamyslet nad tím, že taková situace nemusí být vždy, dokonce ani v Evropské unii, a že by měla středoevropské civilizační úrovně využít k civilizovanému vyjednávání.

E.M.