ARCHIVKolumbovo vejce ve tvaru evropské ústavyEvropská ústava nás nemine právě tak jako nás nemine evropský "superstát". Při stupňující se globalizaci by nedostatečně integrovaná Evropa nedokázala čelit všestranně mocnějším konkurentům a byla by odsouzena k stupňujícímu se zaostávání. Není tedy divu, že Evropská unie nakvap přijala deset kandidátských zemí - času je málo. A tak se také rodí v Konventu návrh evropské ústavy. I když teprve za několik dní budeme znát její definitivní tvar, celkový smysl je znám už dnes. A to se člověk (nejen ODS) nestačí divit. Ve společenství nadmíru různorodém, složeném z národních států zcela odlišných druhů, politických směrů a ambicí, má pojednou začít platit ústava s evropským prezidentem, prokurátorem a ministrem zahraničí. To se přirozeně nepodaří prosadit, už proto ne, že v irácké krizi se projevila naprostá protikladnost zájmů "staré" a "nové" Evropy. Státy postkomunistické Evropy by nevěřily v "evropskost" zahraniční politiky; za daného stavu lze těžko věřit, že taková Francie nebude vedena velmocenským komplexem. Podobných nesrovnalostí je mnoho a kdyby šlo opravdu o to postupně tento subkontinent sjednotit, jistě by bylo zapotřebí postupovat jiným způsobem než tím, kterým, jak vše nasvědčuje, se vydává připravovaná evropská ústava. To si myslí mnoho autorů, a svědčí o tom i úryvek z úvodníku "Neviditelného psa": "To, že EU strategicky hazarduje, prokázal prubířský kámen iráckého konfliktu. Odmítavý postoj ke společnému boji proti terorismu a "spřízněným" režimům, jenž projevily právě ty kontinentální mocnosti, které jsou hnacím motorem unijní federalizace, by měl vyvolávat velice znepokojivé představy - především u vlády takového státu, jakým je Česko. Jestliže není strategickým zámyslem federalizované EU integrovaná obrana proti terorismu, tak co jím vlastně je?! Znamená vzteklá vyhrůžka francouzského presidenta Chiraka na adresu těch východoevropských států, které projevily byť nesmělou touhu podpořit USA v iráckém tažení, že cílem federalizace EU má být kontrola východoevropského prostoru, kde po pádu SSSR vzniklo mocenské vakuum a jež vyplnilo NATO? Je možno za konstrukcí evropského superstátu vidět strategický zámysl pak atlantickou alianci - tedy USA - z tohoto prostoru vytlačit?" Autor úvodníku není odpůrcem vstupu České republiky do Evropské unie, citovaný odstavec tu má pouze doložit "velice znepokojivé představy". Přiznám se, že znepokojivé představy tohoto druhu sdílím. Co je možné za této situace dělat? To ovšem na nás nezávisí. Člověk přízemně myslící by si řekl, že v rozšířené Evropské unii je nejprve zapotřebí upravit vnitřní vztahy a mechanismy, posílit společné právo a právní vědomí, obrousit hrany nacionálních antagonismů, posílit transatlantickou spolupráci a na tomto základě usilovat o zaujímání společných postojů ke světu. To by vyžadovalo jakési přechodné období s určitými přechodnými a některými stálými normami, které by se pak mohly stát součástí evropské ústavy. Podle Sedmičky dne 8. června mají naše rozhodující politické síly podobné názory. S jedním znepokojivým rozdílem. To, co jim (přinejmenším ODS) i v budoucnosti vadí, je představa "superstátu", federalizované Evropy, tedy státního útvaru podobného Spojeným státům.. Pokud by však tímto způsobem smýšlela rozhodující část Evropy, bude naše část světa vystavena trvalému zaostávání. E.M.
|