ARCHIV

Vychovatelé národů

V Lidových novinách z minulého úterý píše William Pfaff o tom, že "poválečná převýchova" Iráku, pokud ji snad Američané zamýšlejí, je čirá fantazie. Jak je to vlastně s převýchovou zlobivých národů? Čeští obránci neposkvrněnosti dějin před jejich přepisovateli s oblibou tvrdí, že po minulé válce "Spojenci" převychovali Němce k demokracii: to znamená k tomu, aby se přiblížili úrovni české společnosti z dob První republiky. Spor je mezi nimi jen o to, zda se to povedlo trochu nebo vůbec ne.

Ve skutečnosti se role vychovatele Němců ujali pouze ti ze Spojenců, kteří jsou českému srdci nejbližší, naši slovanští bratři. Během necelých padesáti let se jim mj. povedlo, jak se občas zdá, převychovat sedmnáct milionů Němců na Rusy. Tím se ovšem jejich pedagogická úloha zdaleka nevyčerpává; vynikne především ve srovnání se spojenci západními, kteří jako vychovatelé hanebně selhali. Na převýchovu Němců ve svých zónách se totálně vykašlali a místo toho jim dali svobodu, poskytli jim pomoc potřebnou k obnově zničené země ( o obnovu se pak už postarali Němci sami) a po dlouhou dobu je chránili před tím, aby se jim ruský pedagog v dlouhém plášti a s epoletami generalissima nedostal na kobylku. Nedělali to ovšem z čiré dobročinnosti, tak to v našem nedokonalém světě nechodí, potřebovali spojence. Vlastní úlohy vychovatele se ujal kníratý učitel národů z Východu a jeho nástupci: vychovával, seč mu síly stačily, k přátelskému partnerství Němce a své bývalé spojence. Pokud chtěli ve studené válce s jeho veleříší obstát, potřebovali se navzájem podporovat ve svobodě a v demokracii. Snad by si za to zasloužil in memoriam Nobelovu cenu za pedagogiku.

Z českého hlediska to má ovšem jeden háček: nějak při té výchově zapomněl na nás. Vychovávat by nás ovšem byl mohl jen stěží. Už před "Vítězným únorem" nám z jeho zadnice koukaly jen nožičky, a to je poloha pro pedagogické působení velmi nevhodná.

27. října 2002