ARCHIV

Zdravá sebedůvěra Petra Pitharta

Sobotní Právo otisklo rozhovor Alexandra Kramera s Petrem Pithartem. Předseda Senátu jako obvykle nešetřil chválou na vlastní adresu (bylo jí tentokrát zapotřebí, jeho partner a zpovědník totiž na něco podobného ani nepomýšlel). A zmínil se mezi řečí i o tom, že ho už třikrát kandidovali na jeho nynější funkci, přičemž dvakrát byl taky zvolen. Tedy úspěšnost 66%.

To chce jen malounko doplnit. Jeden z těch dvou úspěchů byl velmi těsný, rozhodl ho jeden jediný hlas - totiž hlas samotného kandidáta. Ostatně proč ne, i volený má právo hlasovat, a je jen přirozené, že dá svůj hlas tomu, koho v dané chvíli zcela upřímně považuje za nejlepšího - totiž sobě samému. Navíc to byla zcela výjimečná situace, což se prokázalo v další volbě, při níž bylo předem jasné, že projde. Tehdy se Petr Pithart jako slušný člověk s chutí zdržel hlasování: pro volbu sama sebe neměl žádný, jak říká Václav Klaus, silný důvod.

Velmi pozoruhodné je taky vysvětlení, proč v tom třetím případě neuspěl. "Tehdy platila opoziční smlouva a pro některé senátory to zřejmě znamenalo, že mě volit nemohou." Chudáci, oni by byli tolik chtěli, ale nakonec se museli podrobit politickému diktátu. Naštěstí nyní je opoziční smlouva passé, takže senátoři za ČSSD a ODS se budou moci konečně vyřádit, a to hned dvakrát. Pithart totiž kandiduje nejprve na předsedu senátu a pak na prezidenta.

Zdá se, že má-li Petr Pithart přece jen nějaké slabiny, nemístná skromnost k nim nepatří. A proč taky! Český politik, a zvláště ten, který kandiduje hned na dvě vysoké ústavní funkce najednou, přece nemůže být žádný stydlín.

19. října 2002