ARCHIV

"otevřeno"

Zodpovědnost za kvalitu vzdělání

Dlouho zabraňovala živelní pohroma, která se na nás přihnala, aby se médiích uplatnila i další aktuální témata. Zlom nastal s počátkem školního roku. Děti šly do školy, učitelé opět nedostali přidáno, dcera ministryně bude navštěvovat školu, kterou občané považují za prominentní..

Rodiče se počátkem školního roku zajímali nejen o technické, ale také o další stránky vyučování. Noviny a časopisy otiskují jejich hlasy a dopisy, a tak se z dopisu v levicovém tisku dozvídáme, že "stát musí zajistit nejen dostupnost vzdělání, ale také nese odpovědnost za jeho kvalitu…" Čtenářka, která zaslala redakci dopis, považuje za alarmující, co se děti ve škole také mohou dovědět o tak důležité věci, jako jsou Benešovy dekrety. A cituje z učebnice Dějiny zemí Koruny české pasus, o kterém je - bohužel - těžké uvěřit, že může vyjít právě v naší školní učebnici:

"V plné míře se revoluční bezprávní projevilo ve vztahu k národnostním menšinám. S řešením národnostního problému se začalo bezprostředně po osvobození a tato kapitola našich dějin patří mezi ty nejsmutnější. Pro ilustraci uveďme část výpovědi německého sociálního demokrata, antifašisty Aloise Ulmana o jednom z nejextrémnějších případů v Ústí nad Labem z července 1945. Když v 15 hodin skončila pracovní doba a především zaměstnanci firmy Shift museli jít domů přes Labské mosty, řádily v blízkosti Tržního náměstí nejdivočejší tlupy. Házely ženy s dětskými kočárky do Labe a ty se staly terči pro vojáky, kteří stříleli na ženy tak dlouho, až z proudu již nevypluly. Také do vodního rezervoáru na Tržním náměstí házeli Němce a sotva se vynořili, tyčemi je stlačovali pod hladinu. Teprve kolem 17. hodiny se ukázalo několik ruských důstojníků, kteří se snažili vyklidit ulice. Na těchto třech místech se napočítalo 400 mrtvých."

Kupodivu tedy existuje dějepisná učebnice, která se nesnaží zamlžit zahanbující události poválečné revoluce. Je to alarmující? Jistě. Je to alarmující tím, že mnozí rodiče považují syrový výsek smutného období naší minulosti za "desinformaci, která s osvětlením problematiky příčin vysídlení sudetských Němců a vzniku Benešových dekretů nemá nic společného". Tito lidé jsou udržováni v sladké nevědomosti. Snad ani nevědí, že vyhnání sudetských Němců začalo tzv. divokým odsunem. Ten podpořila nenávistnými projevy celá československá vláda a organizovaly jej zejména ""nejdivočejší tlupy", jak Alois Ulman dobře pojmenoval revoluční gardy a další vražedné skupiny v pohraničí. "Osvětlení problematiky odsunu" nebude asi v učebnicích hned tak dostatečné, je to složitý jev. Vysvětlovat jej Mnichovem, Hitlerem, Osvětimí, heydrichiádou a terorem v protektorátu je banální a samo o sobě zavádějící. Je zapotřebí objasnit a vysvětlit Benešovy moskevské hovory a Košický vládní program, vyložit, že válku pojali Dr. Beneš a česká exilová politika jako vhodnou příležitost k vyhnání Němců, k vytvoření národního státu a k uskutečnění zásadních změn v české společnosti..

Jenomže to, co rodičovský dopis na učebnici Dějiny zemí Koruny české tolik zatracuje, už samo o sobě osvětluje jednu stranu vyhnání Němců. To je tak: my a děti s námi se dennodenně díváme v televizi na zprávy, z nichž značná část jsou kruté mordy. Bereme na vědomí brutalitu, kterou nám zprostředkovávají média, s pocitem, že takový je svět kdesi strašně daleko, někde v rovníkové Africe nebo v jižní Americe. Zjištění, že na počátku obnovení československého státu po druhé světové válce stály obdobně kruté události a že je mají na svědomí lidé patřící k našemu národu, je šokující, pro mnoho lidí pak dokonce neuvěřitelné a tendenční.

Dějiny zemí koruny české nemají v současné situaci příliš velkou šanci na to, že zůstanou doporučenou pomůckou pro české střední školy. Škoda; děti se i nadále budou z učebnic dozvídat pouze to, že Němce z Československa nevyhnala pražská vláda, ale - Hitler.

Emanuel Mandler, (Zasláno Lidovým novinám 3. září)