ARCHIV

České politické zemětřesení

Dramatické události, které v minulých týdnech otřásly českou politickou scénou, jsou dalším projevem patové situace, v níž se země ocitla volbami v roce 1996 a jež se od té doby prohlubuje. Osou politického zápasu byl v posledních letech spor odpůrců a účastníků koaliční smlouvy. Odpůrci se těšili podpoře prezidenta a frontová linie vedla středem ČSSD (po Zemanově dobrovolném odchodu v ní převládli odpůrci).

Uskupení podporovaná českým prezidentem, se s železnou pravidelností pohybují od desetí k pěti. Výjimkou nebyla ani "Čtyřkoalice" KDU-ČSL, US, ODA a SEU. Ještě loni se hřála na výsluní popularity, v letošních volbách její pozůstatek, "Koalice" KDU-ČSL a UDS-DEU, výrazně zaostal za třemi velkými českými stranami (ČSSD, ODS, KSČM). Důvodem je nejspíš nechuť k rutinní politické práci a přesvědčení, že straně k úspěchu stačí pevné zásady a podpora hlavy státu. Jen s obtížemi se pak povedlo vytvořit nesourodou pravolevou koalici emancipované ČSSD, KDU-ČSL a US-DEU, disponující ve sněmovně většinou jednoho jediného hlasu.

Jádrem nynějšího sporu byl tzv. povodňový balíček premiéra Špidly. Přírodní kalamita znamená pro politiky se sklonem k populismu velké pokušení zaútočit na city veřejnosti okázale razantními opatřeními a zároveň prosadit to, co by v klidnější době neprošlo. Špidla neodolal a navrhl rozsáhlé daňové úpravy, jimž vévodilo zvýšení DHP a větší zdanění "bohatých" s ročním příjmem nad milion Kč. Vládní pravici se podařilo prosadit jen dílčí korektivy. Opozice byla ovšem zásadně proti: pro ODS byl Špidlův návrh moc radikální, pro KSČM zase málo.

Premiér chtěl navíc daňové zákony prosadit silou a bez velkých diskusí, ve zkráceném řízení. Od počátku bylo přitom jasné, že kamenem úrazu bude poslankyně Hana Marvanová. Za bezprostředně po volbách odstoupila z funkce předsedkyně US-DEU, protože nesouhlasila s účastí strany ve Špidlově vládě. Teď dala jasně najevo, že vládní návrh nepodpoří.

Hlasování poznamenala nepřítomnost Jana Kavana, který jako předseda VS OSN a v době projednávání balíčku musel být v New Yorku. Jeho nepřítomnost byla ovšem kompenzována neúčastí komunistického poslance Houzáka, který shodou okolností právě umíral. KSČM to prezentovala jako projev své dobré vůle vůči vládní straně. V této situaci by bylo stačilo, kdyby se Marvanová hlasování nezúčastnila, a návrh by byl prošel. Marvanová však přišla a hlasovala proti.

Nato se rozpoutalo něco neuvěřitelného: rozlícený premiér požadoval nejprve písemný závazek všech poslanců US-DEU, že napříště podpoří všechny vládní návrhy zákonů; pak naléhal na vedení Unie, aby neposlušnou poslankyni přimělo k rezignaci. Vedení strany i poslanecký klub na tento nehorázný požadavek přistoupili a podrobili Marvanovou intenzivní masáži. Marvanová ovšem odmítla. Špidla se zjevně dostal pod tlak zemanovského křídla ČSSD a začal nahlas uvažovat o vypouzení unionistických ministrů z vlády. Menšinová vláda by pak sháněla podporu případ od případu napříč politickým spektrem. Protože Klaus se už předem nechal slyšet, že jakákoli spolupráce mezi ODS a Špidlou nepřichází v úvahu, bylo zjevné, že přicházejí v úvahu hlavně komunisté. To vyděsilo lidovce a prezidenta, a tak se zrodil kompromis v podobě "dodatku" koaliční smlouvy: zákonné předlohy, které vláda označí za důležité, musí podpořit všichni poslanci stran vládní koalice. Pokud poslanecký klub US-DEU selže, podají unionističtí ministři dobrovolně demisi. Strana se zavazuje i potom v hlasování o důvěře vládu podpořit.

Zavládla chvilková úleva, hned se ale objevily nejasnosti. Vedení US-DEU se domnívá, že o "důležitosti" zákona musí vláda rozhodnout jednomyslně. V koaliční smlouvě ani v jejím nynějším dodatku o tom však není ani slovo.

A důsledky? Marvanová s "balíčkem" nesouhlasila právem. Byl problematický jak sám o sobě, tak způsobem, kterým ho chtěl Špidla protlačit. Vláda dala najevo svou vratkost a její předseda nedůslednost: nejdřív reagoval na krizi siláckými slovy a pak ucouvl. US-DEU se octla v nezáviděníhodné situaci. její lídři jsou přesvědčeni, že jediné, co ji dnes může zachránit před politickou smrtí, je účast ve vládě. Účast ve vládě, kde bude pátým kolem u vozu, přitom podrývá poslední zbytky její věrohodnosti. Volič se ptá: jde jim opravdu jen o ministerská křesla?

Dnešní česká vláda je ze všech špatných, jež si lze představit, ta nejméně špatná. Dobrou vládu si za daných okolností představit nelze. Její nacionalismus je mírnější než ten Zemanův a Klausův a vzala si za cíl dovést zemi do EU. Orázkou je pouze, zda padne jako onen nešťastný maratónec několik metrů před cílem, nebo až za ním. V tom druhém případě ji v Česku nikdo oplakávat nebude.

22. září 2002, psáno pro slovenský týdeník Domino forum