ARCHIV

Mečiarův ústup ze slávy

Výsledek slovenských voleb překvapil i zasvěcenější pozorovatele než je autor těchto řádků. Sice opět s přehledem vyhrálo Mečiarovo HZDS (19,5% hlasů, odhadem 36 mandátů ve stopadesátičlenné Národní radě Slovenské republiky), ale hned druhé místo obsadila Dzurindova vládní SDKÚ (15.09%, 28 mandátů). Teprve třetí je SMĚR postkomunisty Roberta Fica (13,46%, 25 mandátů), jíž se před volbami přisuzovaly velké šance. Standardního výsledku dosáhla Strana maďarské koalice (11,6%, 20 mandátů). Na pátém a šestém místě se skončilo KDH (8,25%, 15 mandátů) a strana ANO televizního magnáta Ruska (8,01%, rovněž 15 mandátů). Z předběžných propočtů vyplývá, že SDKÚ bude schopna spolu s SMK, KDH a ANO vytvořit pravicovou koalici s malou, ale dostačující většinou 78 hlasů (takové uskupení si může dovolit dvě Marvanové). Premiér Dzurinda už ohlásil, že se o její ustavení pokusí.

Velmi významné je, že Vladimír Mečiar ztratil své dominantní postavení. Podíl na tom nemají jen necitlivé a zbytečné zásahy do slovenské volební kampaně ze zahraničí a rozkol ve straně: HZDS poprvé zaznamenalo masívnější odliv voličů. Zoufalá situace "všichni proti Mečiarovi", která vedla ke vzniku málo efektivních pravolevých koalicí dnes už můžeme říci "českého" typu a k opakovaným Mečiarovým návratům, se zdá být překonána.

Fenomén Vladimír Mečiar je jakési ztělesnění slovenské emancipace. Na jeho vzniku a vzestupu se podepsala necitlivá česká hradní politika po roce 1990, bezduše opakující všechny minulé české chyby a nectnosti ve vztahu ke Slovensku a Slovákům. Jeho populismus byl úspěšný, protože stavěl na jakémsi reálném základě. Dnes, zdá se, stojí Slovensko pevně a sebevědomě na vlastních nohou. Volební účast přes 70% to dokresluje. Emancipace netřeba.

Příznačný je i neúspěch nacionálních extremistů z někdejší SNS. Strana se rozloupla na dvě poloviny a obě skončily hluboko pod pětiprocentní hranicí.

Slovenské politické spektrum má ovšem své zvláštnosti. Na prvním místě propad postkomunistické (a ovšem na rozdíl od KSČM reformované) SDĹ. V důsledku toho dnes v slovenském parlamentním spektru chybí tradiční socialistická strana: její místo zaujal Ficův SMĚR a stalinistická KSS: KSČM má na Slovensku menší sestřičku.

Rovněž netradiční strany jako SMER a ANO jsou spíš improvizovaná společenství utvořená za účelem průniku k moci. Ať už se k ní dostanou nebo se jim to nepodaří, čekají je problémy s identitou.

Nová pravicová koalice to nebude mít lehké: stejně jako v minulosti se dá očekávat jisté napětí mezi křesťanskými nacionalisty z KDH a maďarskou SMK.Ve vypjatých situacích může leckoho napadnout, zda by nebylo lépe nahradit v koalici Maďary o něco silnějším a "národnostně přijatelným" SMERem. To by byl jakýsi návrat do situace před volbami. Spíš se dá ovšem očekávat, že v konkrétních denních problémech, kde je třeba hledat kompromis, se bude dál odehrávat politické školení proti xenofobii, které Slovákům můžeme jen závidět.

Vladimír Mečiar pokročil na cestě do politického důchodu. Doufejme, že ho doprovodí čeští šovinističtí populisté, Klaus a Zeman. Zeman ostatně v důchodu už formálně je, jenže šilhá po hradních výšinách. To v Mečiarově případě Slovensku, jak se zdá, nehrozí.

22. září 2002