ARCHIV

Drsné probuzení z pěkného snu

Páteční vládní neúspěch v Poslanecké sněmovně a vše, co se z něho odvíjí, má charakter jakési kalamity. Vláda neuspěla v dosti závažné, citlivé věci, k níž se váže spousta emocí. A navíc naděje, které spousta českých intelektuálů včetně toho nejvyššího vkládala do pravolevé koalice, jsou víc než ohroženy. Hezký sen o spolupráci slušných lidí napříč politickým spektrem, která skoncuje s dvouhlavou hydrou Klaus-Zeman a dovede zemi do Evropské unie, je na cestě do říše pohádek. Realizovat hezké sny v politické praxi je obtížné.

Sen dostal první úder už ve volbách. Strašidelný propad US-DEU a křehká většina 101 ku 99 vytvořily situaci náročnou pro šéfa velmi různorodé koalice obtíženou tak velkými nadějemi. Premiér Špidla ji očividně podcenil. Podlehl iluzi, že aritmetická převaha ČSSD znamená zároveň jasnou politickou převahu. Nesmyslný pokus o větší zdanění "bohatých" (tj. lidí s vyššími platy), pouhé ideologické a propagandistické gesto, vypadá teď jako nechtěný pokus vyzkoušet, co všechno dokáže US-DEU spolknout. Experiment se nevydařil.

US-DEU se po vstupu do Špidlovy vlády postupně propadala do neřešitelné situace: udělá chybu když v koalici zůstane (bude se zpronevěřovat svým zásadám a svému programu), i když z koalice odejde (politicky se odepíše, vezme na sebe velkou zodpovědnost za důsledky, chtě nechtě přizná, že do vlády vůbec neměla vstupovat). Bylo jen otázkou času, kdy někomu ve straně selžou nervy a dalo se předpokládat, že to bude expředsedkyně Marvanová, která měla ke vstupu do vládní koalice od počátku vážné a zjevně opodstatněné výhrady.

Rozhodnutí poslankyně Marvanové je věcně správné: v zásadní věci má přesvědčení a program strany přednost před politickými pletichami. Trochu zaráží jen politická nedůslednost bývalé předsedkyně (proč svůj nesouhlas tak lehce uložila do šuplíku? Proč se nechala zvolit místopředsedkyní Sněmovny, navíc za tak potupných okolností?) Taky je neupřímné, když se teď tváří, že nechápe rozhořčení svých kolegů: vždyť přece jde jen o jeden dílčí problém. To ovšem není pravda, důsledky rozvalení koalice mohou být dalekosáhlé.

Premiér Špidla nemůže přehlédnout, že většina 101 hlasů je fiktivní, a je vystaven pokušení o zásadní strategický obrat k menšinové vládě, která bude hledat ve Sněmovně politickou podporu "případ od případu". "Případ od případu" je ovšem třeba upřesnit: Špidla si už v předvolební kampani uzavřel cestu k ODS. Na US-DEU se nemůže spolehnout. Zbývá KSČM, jež se ČSSD zdánlivě podobá (asi jako vlkodlak jezevčíkovi). Ta už předem vyhlašuje ochotu ke spolupráci a (prozatím) ani netrvá na účasti ve vládě.

Pokud se ČSSD v tom či onom případě dohodne s komunisty, nebude potřebovat hlasy KDU ani nejistou podporu US-DEU. Pro sociální demokraty je ovšem šikovné podělit se s někým o tíži případných neúspěchů a mít počestné středopravicové křoví, za nímž se bude spouštět s komunisty.

Špidla na tom taky není nejlíp: na rozdíl od Zemana, závislého na Klausovi, bude napříště tu a tam záviset na Grebeníčkovi. KSČM je jediná strana, která na Špidlově politickém karambolu výrazně vydělala.

A důsledky pro zúčastněné? US-DEU hrozí vnitřní exploze: ty, co upřednostňují kariérismus před fundamentalismem, bude přitahovat KDU-ČSL, ty, co mají priority nastavené opačně, ODS. Zbyde jakési trpasličí jádro, něco na způsob ODA. Vnitřní napětí hrozí i ČSSD, závislost na komunistech tam nebude leckomu po chuti. Vydělá na tom Zeman a jeho lidé.

Kde je Zeman, tam je Klaus. Ještě před týdnem se zdálo, že potenciál ODS se vyčerpal: nyní se vrací do hry jako "autentická opozice". Jsem zvědav, jak jí teď budou pánové Kühnl a Kasal vyčítat opoziční smlouvu.

Místo tria Špidla-Svoboda-Pilip (s prezidentovou žehnající rukou v pozadí) může zanedlouho české politice vévodit trio Zeman - Klaus - Grebeníček. Ať si pak každý sám pro sebe zváží, nakolik jsme si polepšili.

Mladá fronta dnes 16. září 2002