ARCHIV

Zeman for president?

K našemu zdánlivě tak bezpečnému světu v srdci Evropy, Česka i české kotliny patří jakási duševní nepřipravenost na kalamity. Jsme zvyklí je sledovat jako soucítící diváci. I katastrofální povodně na severní Moravě před pěti lety se v tom vnímání světa, jehož středem jsou Čechy s středem středu Praha, stávají něčím přece jen aspoň trochu okrajovým.

Poslední přírodní kalamitou, která zasáhla srdce našeho vesmíru, byla ruská invaze ze srpna 1968. Nápadné jsou ovšem vnější podobnosti: zablokované mosty, dopravní kolaps, dočasné zásobovací potíže. Zjevné rozdíly se při bližším ohledání relativizují: dnes zaútočil slepý živel a udeřil neočekávaně. Tehdy to čekali skoro všichni, jenže drtivá většina proti tomu nemohla prakticky nic dělat, a ti, co by mohli, nedělali. Dnes se dá doufat, že politické následky neponeseme příštích jednadvacet let - ale není to přílišný optimismus?

V analogiích se srpnem 1968 lze pokračovat: poté, co opadla ruská vojska z Prahy a velkých měst a zdánlivě se nic nedělo, zachvátila národ pochopitelná, ale nepodložená euforie: v srpnovém týdnu jsme obstáli, pokračujeme, kde jsme přestali. Není těžké tuto euforii politicky využít. A tak dnes předseda vlády rozdává napravo nalevo pomyslná vyznamenání (posiluje to prestiž vlády), ministr zahraničí si pochvaluje, jak se díky tomu, že jsme ve společné bryndě, zlepšily naše vztahy s Německem a Rakouskem, publicista je spokojen, že v oblastech postižených záplavami klesla kriminalita a snížil se počet dopravních nehod. Vztahy mezi státy se ale nezlepšují pohromami, ale politickou prací a politickou odvahou, kriminalita a počet dopravních nehod klesá úměrně tomu, jak roste morální zodpovědnost lidí, a tu stav vody na českých tocích ovlivňuje minimálně. Úsloví, že všechno zlé je k něčemu dobré, je třeba rozumět tak, že všechno zlé je skoro ke všemu zlé, a teprve v druhé a třetí řadě tu a tam k něčemu dobré. Každá pohroma vytváří situaci, v níž je snadnější využívat neštěstí k nemravným účelům.

Tak například vláda je vystavena pokušení zajistit si dostatečný a pokud možno trvalý přísun peněz, zajišťující pohodlné vládnutí. V mimořádné situaci to přece každý musí pochopit! Ministr Sobotka prohlásil: "Potřebujeme dlouhodobý, státní přísun peněz do státního rozpočtu." Svatá prostoto! Kdo by ho nepotřeboval. Jde o to, jak ho zajistit. O nápadu oškubat naše nadměrně bohaté bližní se už hodně psalo. Zisk bude minimální, ale prostý lid bude spokojen: vláda koná! Podobně odírali středověcí křesťanští panovníci židovskou komunitu.

S odíráním jinověrců souvisí pogromy. K pogromům je třeba pogromistická nálada. Reportér Práva se ptá inkvizitorsky ministryně školství, zda už přispěla na povodně a ubytovala ve své vile "evakuanty". Pěkně se dá rozvíjet otázka "kdo to zavinil" (při pohledu na pražské metro je těžké se jí ubránit).

Snad se čtenáři budou zdát tyto úvahy příliš škarohlídské. K dokreslení tedy jen jeden výrazný a hrozivý detail: jako třetihorní příšera se z rozbouřených vln potopy vynořil politický penzista Miloš Zeman. Zdánlivě nevinná podpora sociálně demokratického kandidáta v senátních volbách je jen úvodní zviditelnění, první krok po schodišti k Libušinu stolci. Do účasti v přímé volbě by se expremiér nepouštěl, dobře ví proč. Klade si podmínky, aby se nezdálo, že po funkci lační: bude kandidovat jen tehdy, když nebude politicky průchodný jiný kandidát, a když ho podpoří vnitrostranické referendum. Obě jsou předem splněny: jiné než neprůchodné kandidáty je těžko si představit a vzhledem k úctě, jíž se expředseda ve straně těší, ho podpora nemine.

Také řeči, jimiž se pokouší chlácholit vyděšenou českou veřejnost, vzbuzují podezření: prezidentská funkce není zase až tak významná, jeho úlohou je "vytvářet komunikační pole mezi parlamentními stranami za účelem udržení politické stability". Už vzhledem k tomu, jaké komunikační pole se expremiérovi podařilo v posledním roce vládnutí vytvořit v rozlehlém geopolitickém prostoru mezi Rakouskem, Německem a Izraelem, je se obávat, že by se mu povedlo chtě nechtě nabít prezidentskou funkci velmi zvláštním a silným významem. Prezident má dále podle Zemana podporovat "ostrovy pozitivní deviace" ve společnosti". Vzhledem k tomu, jak výrazný ostrov pozitivní deviace se Zemanovi v době vládnutí podařilo kolem sebe a vlády soustředit (panem Šloufem počínaje a panem Srbou konče), nezbývá než se modlit: Pánbůh s námi a zlý pryč.

Zkrácená verze článku vyšla v Mladé frontě Dnes 3. září 2002