ARCHIV

Nejsi studený ani horký...

Záhy po volbách se opět objevily letáky hlásající, že Sudety byly a budou německé. Tentokrát v Českém Krumlově. Jsou adresovány "momentálním držitelům sudetoněmeckých nemovitostí", hovoří se v nich o "území pod prozatímní českou správou" a o tom, že "Německá říše nikdy nezanikla".

Autorům jde o to, aby se co nejvíc lidí v pohraničí začalo bát o svůj majetek. Chtějí vzbudit dojem, že je ohrožena územní integrita ČR (v tom navazují na Václava Klause). A konečně přesvědčit veřejnost, že SRN je jen jakési účelové mimikry, pod nímž se jako třetihorní monstrum skrývá odvěký nepřítel, "Německá říše", která nás dřív nebo později zachvátí. Propaganda zabírá: podle českokrumlovského starosty by bylo třeba, aby se s textem letáků seznámili i rakouští a němečtí politici (tj. zastyděli se, čemu to pomáhají k životu).

Jde o jakousi malou českou obdobou požáru Říšského sněmu: primitivní provokaci, z níž účelovost trčí jak šídlo z pytle. Má prohloubit příkop nedůvěry mezi námi a našimi západními sousedy a zároveň umrtvit česko-český dialog o poválečných českých zločinech.

Ve snaze snížit hladinu nenávisti v české společnosti snaží se někteří čeští publicisté spor o minulost překlenout, zrelativizovat a zmírnit. Martin Putna (MFD 22. 5.) naříká nad tím, že čeští a němečtí politici vyrobili zaříkadlem Benešových dekretů strašáka a zmařili tak práci tisíců "malých, nepolitických lidí", kteří se už dvanáct let pokoušejí navazovat přátelské kontakty mezi Čechy a Němci a odstraňovat předsudky. Milan Znoj (LN 28.5.) se zaměřuje na vnitropolitickou diskusi: postoje "moralistů" (signatářů výzvy Stop nacionalismu) i "historiků" (protestujících proti zneužívání historie k politickým cílům) jsou nedostatečné, protože "demokracie je živá diskuse o tom, co dobrého hodláme společně vykonat". Podle Martina Komárka (MFD 6. 6.) je výklad česko-německých vztahů zatížen ideologií, jíž podléhají jak ti, co vyhnání obhajují, tak ti, co je odsuzují. Naši pracující zatím řeší reálné problémy: zda k nám německá klientela přináši víc peněz nebo drahoty nebo jak sloučit německý Ordnung s českým švejkováním. A Ondřej Neff (LN 15. 7.) mluví v souvislosti s vládní publikací Rozumět dějinám o iracionálním konfliktu mezi lidmi zakopanými na té či oné ideologické pozici. Na knize si pochvaluje, že "nenabádá k žádnému stanovisku". Otázka údajně zní: "jaké úkoly stojí před námi pro budoucnost?"

Čili: nezodpovědní politici a intelektuálové nedopřávají našim lidem "klid k tvořivé práci" (teze známá z let 1969-70). Postoj obhájců i kritiků odsunu je v zásadě stejně problematický a dá se překonat tím, že se zaměříme na konkrétní problémy přítomnosti a budoucnosti.

Jsou tu prý jacísi lidé, kteří se divoce a nesrozumitelně hádají o věci z hlediska budoucnosti irelevantní. My je přicházíme rozsoudit. Víme totiž, že jedni jsou za osmnáct a druzí za dvacet bez dvou. Z tohoto poznání plyne naše spravedlivá neutralita: stojíme nad věcí, protože víme, že k minulosti je nejlépe nenabízet stanovisko a soustředit se na budoucnost, kterou nám kazisvěti svými neplodnými hádkami ničí.

Toto stanovisko není ovšem právo ani jedné straně konfliktu. Jde o zcela zásadní věc: je česká společnost obtížena minulou vinou? Pokud se nevyřeší, bude práce pro přítomnost a budoucnost stát na písku. Mají pravdu kritici vyhnání? Pak je nutné se viny zbavit: kritickým poznáním, účinnou lítostí, zmírněním následků některých křivd. Mají pravdu obhájci? Pak čeká sebekritika a vyjádření lítosti jejich protivníky. Je to zápas, v němž platí: vaše řeč budiž ano ano, ne ne, zápas na život a na smrt. Souvisí s naší schopností integrace do Evropy, která se už dopracovala k tomu, že etnické čistky jsou nepřípustné dnes, ale nemá jasno o minulosti. Můžeme ji nějak obohatit?

V tomto zápase není místo pro dialektickou ekvilibristiku rozumbradů, kteří by rádi smířili vodu a oheň, pravdu a lež, a svým "nestranným" postojem vlastně jen dokazují, že je jim podstata sporu lhostejná.

Mladá fronta Dnes 23. července 2002