ARCHIV

Proč nepojedu na dovolenou do USA

K tomuto rozhodnutí mne nevede žádná ideově podložená nechuť k metropoli světového imperialismu. Dokonce i s dosti hrůznou představou, že bych se musel stravovat v Mc Donalds či KFC bych se vyrovnal. Moje důvody jsou dvojího druhu: podružné a zásadní.

K těm podružným patří zahanbující fakt, že neovládám dostatečně tamější jazyk. Nedokázal bych ani vysvětlit zvídavému úředníkovi na americkém letišti, co v jeho zemi pohledávám. Podružným, ale pádným důvodem, je taky to, že na cestu nemám dost peněz. Důvodem zcela zásadním je však děs před nebezpečími, jimž je člověk v nejmocnější zemi světa vystaven.

Kanalizaci amerických velkoměst obývají obrovští žraví krokodýli. Občas se probourají ven a pak pojídají nejraději policisty, servírky na party pro městskou smetánku a nepoctivé podnikatele. Obávám se ovšem, že by nepohrdli ani dobře vykrmeným turistou z tvrze demokracie ve střední Evropě.

Na venkově člověka ohrožují hejna lavinovitě se množících, smrtelně jedovatých tarantulí, roje útočných divokých včel a obrovští smrtící chřestýši.

Pokud člověk před tím vším uteče do moře, nemá vyhráno, naopak: ani se nenaděje a slupne ho jeden z macatých lidožravých žraloků.

Vůbec už nehovořím o různých psychopatech, sdružujících se většinou ve skupiny. Obsazují vodárny, aby otrávili co nejvíc lidí, hydrocentrály, aby vyhodili do vzduchu jejich hráze a zatopili obrovská údolí, zmocňují se radioaktivních látek a biologických zbraní, aby usmrtili půlku země. S oblibou berou rukojmí, většinou za tím účelem, aby jich co nejvíc povraždili.

Český občan je v obraze dík především TV Nova - doufejme, že výsledek nynějšího zuřivého zápasu o její vlastnictví nenaruší integritu informací, jimiž nás zahrnuje. Proto taky český občan ví, že žádná aspoň trochu solidní pojišťovna by si netroufla postoupit to riziko a zajistit v případě jeho nutně tragického skonu aspoň nějaké odškodné jeho blízkým.

Odkud se bere ta zvláštní neúcta k životu, jíž jsou naplněny hovadiny, které produkuje americký filmový a televizní průmysl? Vlastně to ani neúcta k životu není: to, co se v nich odehrává, je virtuální realita, která s pohodlným a po všech stránkách zabezpečeným životem člověka ve vyspělém světě (i my jsme vyspělý svět) má stejně málo společného jako kdysi pohádky. Je to prostě jiný vesmír, nemáme se čeho bát.

Nemáme se čeho bát až do chvíle, kdy se v jakési černé díře oba vesmíry, ten náš bezpečný, a ten virtuální plný hrůz a krve, propojí. Což se stalo například 11. září 2001.

19. července 2002