ARCHIVODS: 58 proti 141?ODS se po volbách ocitla v nefalšované opozici. Volební neúspěch jí patří, už jen kvůli nestoudnému populistickému programu, postaveném na primitivním nacionální štvaní. Je povzbudivé, že neprošel. Zdá se, že v této situaci mají čeští komentátoři jisté problémy, aby se ubránili bojovým tanečkům na břiše poraženého. Platí to pro média, kde je Klaus neoblíben, to jest skoro pro všechna. Novináři by se rádi počítali k intelektuálům, a ti jsou podle ideologů ODS prolezlí levicovostí (občas dokonce vzniká dojem, že v pojetí strany se intelektualita rovná inteligenci). Jindřich Šídlo napsal v páteční MFD: "Skutečně to vypadá, že ODS, která byla v posledních deseti letech přítomna všemu důležitému v české politice, zaujala roli outsidera." Nedokáže se prý zatím srovnat např. s tím, že se vlastně poprvé ocitla ve skutečné opozici. Šídlo cituje "vysoce postaveného politika Koalice" (proč se ten člověk nepřihlásí ke svým názorům jménem?), podle něhož ODS chodí do úplně zbytečných bojových hlasování. A ODS se prý jen velmi těžko smiřuje s blížící se ztrátou dominantního vlivu v mediální sféře. Dominantní vliv v mediální sféře měla ovšem ODS jen do doby, než se zhroutila vidina klausovského kapitalismu, tj. někdy do konce roku 1996. Pak proběhly personální změny v ČT, změnilo se vedení Lidových novin a někdejší lobbysté v dalších médiích se přeorientovali na Hrad a podhradí. Díky opoziční smlouvě získala ODS pozice v různých mediálních komisích, ale nedokázala toho využít. Humpolácký pokus o ovládnutí veřejnoprávní televize skončil katastrofou, a druhý, plíživější, zhatila volební prohra. Jediné (ovšem mocné) médium, které jde ODS na ruku, tak byla a je Nova. Jinak je mediální sféra s výjimkou pokoutních obskurních tiskovin protiklausovská, a když Klaus skučí, že ho média nemají ráda, je to sice nedůstojné (vždycky se je pokoušel schramstnout pro partajní účely), ale něco na tom je. Pokud jde o nejmenovaného politika Koalice a úplně zbytečná bojová hlasování, tu je třeba především připomenout, že politici vládní koalice jsou ti poslední, kdo jsou kompetentní posuzovat, které bojové hlasování, vyvolané opozicí, je zbytečné, a které ne. ODS kandidaturou Václava Klause na předsednický post nejen dokázala vládní koalici pořádně zamotat hlavu, ale přispěla k tomu, aby se prokázalo, co všechno vládní většina 101 hlasů unese. K tomu (jako ke všem prospěšným věcem) bylo třeba jisté kuráže. Ukázalo se, že vládní většina bude mít problémy s opozicí (Zaorálek prošel až na druhý pokus) a sama se sebou (nedůstojné okolnosti volby Marvanové).Ukázalo se ovšem zároveň, že s vypětím všech sil je schopna situaci ustát a předvést opozici, kdo je tu pánem. Prospělo to, jak se říká, "transparentnosti" situace na naší politické scéně. S tvrzením, že ODS zaujala pozici outsidera, bych si i proto přece jen aspoň chvíli počkal. ODS vyslala jasný signál, že outsiderem být nehodlá. Iniciativa, jak se zdá, tentokrát nevyšla od předsedy. Petr Nečas sice fňuká, že koalice vládne ve skutečnosti 141 hlasy, totiž všichni s komunisty proti ODS, ale to by vlastně znamenalo, že je ODS pro příští volby v ideální situaci - zejména vůči US, která teď tvoří neorganický pravicový přívěsek socialistické vlády a zpochybňuje svou identitu daleko mohutněji než kdysi ODS opoziční smlouvou. ODS by měla šanci přebrat velkou část jejího elektorátu a možná a část lidoveckého: měla by, pokud bude mít odvahu stát sama proti 141 hlasům a nebude se pokoušet například o kvasiopozičněsmluvní koketování s komunisty: znepokojivé náznaky tu už jsou (viz např. milostný duet Klause a Grebeníčka v Sedmičce na Nově). Bohužel se zdá, že Klausova strana je příliš pragmatická (rozuměj vyčůraná) na to, aby uměla svého postavení jediné demokratické opozice jak se patří využít. 20. července 2001
|