ARCHIV

ODS se probouzí z letargie

Zdá se, že deprese z volebního neúspěchu odvanula: na naléhání svých věrných se Václav Klaus rozhodl vytáhnout do boje o funkci předsedy PS. Už zpráva o tom vzbudila v táboře budoucí vládní koalice jakýsi neklid - viz například hysterická reakce místopředsedy ČSSD Škromacha: pokud by byl Klaus zvolen, znamenalo by to prý takovou změnu politických poměrů, že nelze vyloučit nové volby. Předseda nejsilnější opoziční strany byl u nás ovšem předsedou PS od roku 1996 a o nestabilitu ústavního systému se pravidelně starali jiní. Ostatně, možnosti předsedy PS v tomto směru jsou velmi omezené, stejně jako schopnost házet vládě klacky pod nohy. Výroky tohoto typu tedy svědčí spíš o tom, jaký mají Klausovi oponenti z předsedy ODS vítr.

Klausova kandidatura měla být - a taky byla - jednak testem stability a soudržnosti budoucí vládní většiny, a za druhé měla ukázat, nakolik je ODS v izolaci a pověst jejího lídra ve psí. Nebyla tedy pro stranu a Klause úplně bez rizika.

Výsledky jsou známy: Zaorálek byl zvolen až v druhém kole nejtěsnější možnou většinou 101 hlasů. V prvním kole pro něho z dvě stě přítomných poslanců hlasovalo jen 99. Klaus dostal v prvním kole 76, ve druhém 74 hlasů.

Volba byla samozřejmě tajná, přesto lze leccos vydedukovat. Většina 101 hlasů odpovídá počtu hlasů budoucí vládní koalice. Poměr 99 ku 76 z prvního kola se změnil ve 101 ku 74 v druhém kole; lze spekulovat, že dva sociální demokraté (je krajně nepravděpodobné, že by to byl někdo z US nebo KDU) hlasovali v prvním kole pro Klause; a konečně, komunisté hlasovali pro Klause nebo nedali hlas žádnému z kandidátů.

Z toho plyne v první řadě, že podpora Špidlovy vlády je podmíněná: dva jeho lidé se rozhodli dát mu jasný signál, že pokud nebude respektovat stranickou menšinu, nemusí to s ním a s jeho vládou skončit dobře. Špidla už musel ustoupit v tom, že jmenoval do vlády Rusnoka a Dostála, ač se mu asi příliš nechtělo. Teď dostal druhé důrazné upozornění (hrozně bych se divil, kdyby nevěděl, přesněji řečeno netušil, od koho jmenovitě). Nejen tedy US-DEU, ale i sama ČSSD může být zdrojem obtíží.

ODS Klausovou kandidaturou zkomplikovala vládě život a prokázala, že není izolována. To je pro ní nepochybně dobrá zpráva. Špatná zpráva, a nejen pro ni, spočívá v tom, že není izolována od komunistů. Ukazuje se znovu, že posílení komunistických pozic v parlamentě zdaleka není jen věcí mandátové aritmetiky, a že se komunisté pomalu posunují k pozici jazýčku na vahách.

Úspěch ODS je úspěchem Klausovy linie: komunistické hlasy by nebyl dostal, kdyby si předtím nebyl tak pěkně notoval na Nově s Grebeníčkem, a s Grebeníčkem si mohl notovat tak pěkně proto, že už před volbami spolu se Zemanem inicioval spolupráci s komunisty na definování "národních zájmů".

U nás, kde se tolik dá na křesla a koryta, není těžké přehlédnout, že po volbách se ODS ocitla ve velmi výhodné pozici: má šanci být jedinou skutečně opoziční stranou, kterou je možné brát aspoň trochu vážně. Je dosud stranou velmi silnou. KDU-ČSL a zejména US-DEU musely svému sociálně demokratickému partnerovi v programu i personálních záležitostech ustoupit natolik, že se v příštích letech nemohou než zkompromitovat. A pro příští volby je ještě ve hře těch 42% otrávených, kteří letos volit nepřišli. Nekomunistická opozice má tedy kde nabírat příznivce. Ve straně začala jakási nesmělá a zajíkavá diskuse o příčině volebního neúspěchu. Ušetřen nebyl tentokrát ani její suverénní předseda. On sám hovořil o strašení voličů v předvolební kampani: bohužel tím však myslil jen to, že kampaň nebyla dost populistická. Když už je řeč o strašení voličů, nemělo by se v první řadě zapomenout na mladočeskou šovinistickou rétoriku ("národní zájmy" a obraz "odvěkých nepřátel") a na euroskepticismus: obojí zjevně nesplnilo svůj účel. Ideologické oddělení ÚV ODS a sám předseda mají v té souvislosti co vysvětlovat.

K tomu ovšem nejspíš nedojde. To, co se dnes odehrálo v Poslanecké sněmovně, může Václav Klaus snadno prezentovat jako svůj úspěch a úspěch linie, kterou zastává (náznaky jakési nepsané opoziční smlouvy s komunisty). Snadno jej využije ke konzolidaci poměrů v ODS a upevnění své pozice. "Obrodný proces" v ODS, sotva začal, je u konce, nastává normalizace.

Mladá fronta Dnes 12. července 2002