ARCHIV

Proti páté koloně v ČR

Neuplynulo příliš vody na proradných bavorských a rakouských vodních tocích od doby, kdy Miloš Zeman zjistil, že sudetští Němci byli v Československu pátou kolonou, a už je tu pátá kolona znovu. Tentokrát v televizi Prima. Krátce po volbách se vzchopila a pozvala k dialogu předsedu Landsmannschaftu Berndta Posselta. To v dnešních dnech je schopna provést skutečně jen pátá kolona.

Proč? Poté, co náš parlament 24. dubna jednomyslně podpořil Benešovy dekrety a poválečné uspořádání (vyhnání Němců), je přece záležitost s tzv. odsunem Němců zcela vyřízena a nemá (nesmí) se o ní mluvit ani psát (autor by to mohl doložit z vlastní zkušenosti). Veřejnost dostala do rukou Dostálovu publikaci "Rozumět dějinám", v níž naši vládní historici vyložili, jak se na nanejvýš spravedlivý poválečný odsun Němců máme dívat; jakékoli další hovory mohou jen oživit zbytečné přemýšlení a úvahy na toto téma. To, zejména ještě předvést na obrazovku šéfa Landsmannschaftu, může napadnout jen pátou kolonu.

V tomto případě ovšem těžce narazila. Partnerem Berndta Posselta nebyl nikdo menší než Milan Knížák. A na toho se lze spolehnout, že zajistí, aby si nikdo nemyslel, že to bylo jinak, než dávají k lepšímu naši politikové a historiografové. Milan Knížák si nebere servítky a dobře ví, že na sudetské Němce se musí s kolektivní vinou. Vy jste původci všeho hromadného vraždění, vmetl do tváře Berndtu Posseltovi (ročník 1956), vy jste odsouvali celé rodiny do koncentráků, vy jste začali válku. Vy jste rozbili naši republiku.

Berndt Posselt argumentoval odkazy na tehdejší dějinné skutečnosti a argumentoval poučeně. Ať se ale nedomnívá, že to má v naší televizi velký smysl, naše diváky většinou argumenty nezajímají. Zajímá jim, když jim někdo mluví z duše. Jako například Milan Knížák, který svému partnerovi vyčetl, jak si dovoluje říkat něco jiného, než se u nás říkat má. A proto spíš jen na okraj připojím něco k tomu, co se táhlo Knížákovými proslovy jako červená nit, k otázce kolektivní viny.

Bývá v tom hodně nejasno. Není totiž opravdu nikde řečeno, že kolektivní vina v politickém smyslu neexistuje. Národy mají svou politickou odpovědnost: Češi za rozbití Rakouska-Uherska, za násilné přivtělení Němců k Československu, sudetští Němci za rozbití Československa. Záleží ovšem na tom, do jaké míry si samy tuto odpovědnost připustí. A pak, politická odpovědnost (vina) není ničím kriminálním, kdyby tomu tak bylo, nestačila by všechna vězení na světě, i kdyby se ztrojnásobila. Vyhnání Němců nemá s politickou vinou sudetských Němců nic společného. Politickou vinu voličů kohokoli (Hitlera, Gottwalda) je třeba odlišovat od kriminální viny těch, kdo ve službách totalitní moci páchali nelidské zločiny.

Celá věc se stane jasnější, jakmile si uvědomíme rozdíl mezi kolektivní vinou a kolektivní mstou či kolektivním trestem. Kolektivní msta není politická záležitost, je to čin, který sám patří mezi kriminální delikty - i když se většinou netrestá. Vyhnání Němců byla kolektivní msta, tedy něco, co je v civilizovaném světě naprosto nepřijatelné, i kdyby pro ni hlasovalo 250 % poslanců našeho parlamentu.

Emanuel Mandler