ARCHIV

Ohlédnutí za opoziční smlouvou

Nízkou účast v těchto volbách zdůvodňují mnozí mí kolegové tím, jak byli voliči znechuceni čtyřmi roky opoziční smlouvy. Podle výsledku voleb se ovšem zdá, že otráveni jsou především voliči Koalice. Opoziční smlouva byla od samého počátku trnem v oku těm, kteří jí byli napáleni. Veřejnost ji posuzovala o dost míň emocionálně . Dnes je snad čas na střízlivější pohled.

Dohodou z roku 1998 byli oponenti opozičně smluvní spolupráce (US,KDU, Hrad) zjevně zaskočeni. Přecenili siláckou rétoriku ODS a ČSSD před volbami (na jedné straně spálená země a nelítostné účtování s tuneláři, na druhé mobilizace proti socialismu) a přehlédli signály rodících se sympatií mezi Zemanem a Klausem. Tato náhlá osobní vstřícnost měla jistě tisíc a jeden důvod, rozhodně i ten, že Zemanovi nepřipadal pokus o smetení jeho konkurenta z politické scény korektní a zejména se obával, že pokud se něco podobného zavede, mohlo by to pak snadno potkat i jeho. Budoucí kritici opoziční smlouvy změnu vztahů nezaznamenali i proto, že nebyli schopni kriticky zvážit svůj postup z podzimu 1997. Navíc přehlédli, že se Zeman potřebuje za každou cenu probít k moci: bez toho by mu volební vítězství nebylo k ničemu. Odtud jeho obrovská vstřícnost vůči KDU a US, která ovšem zůstala oslyšena.

Opoziční smlouva znamenala dohodu o dělbě mocenských pozic v parlamentu i mimo parlament výměnou za to, že se ODS po celé čtyři roky nepokusí vládu ČSSD odvolat. Pokud jde o uskutečňování programových zásad, nechaly si obě strany volné ruce. Obrat o 180° od třídní nenávisti k rozdílení koryt byl neoddiskutovatelným podrazem a spoustu lidí právem znechutil. Vedení ODS navíc počítalo s tím, že ČSSD bude vládnout se svázanýma rukama, otráví své voliče, znemožní se a otevře ODS cestu k snadnému volebnímu vítězství. Miroslav Macek to řekl nahlas, ostatní papaláši z ODS si to jen mysleli. Je povzbudivé, že tento vyčůraný kalkul na celé čáře nevyšel.

Ve skutečnosti působil tlak ODS na ČSSD pozitivně. Strana se postupně kultivovala, o čemž nejlépe svědčí skutečnost, že se pro ni během tří let stal neúnosným i její samorostlý předseda. Také vláda doznala dosti podstatných změn, většinou k lepšímu. Pravici (nejen ODS) se podařilo zabránit uskutečnění nejdivočejších sociálnědemokratických projektů. Nedonutila ovšem vládu dělat politiku, která by vedla ke ztrátě její důvěryhodnosti. Zdá se, že ODS podcenila možnosti, které skýtá náš ústavní systém exekutivě i tehdy, když nemá v parlamentu většinu. Pokračovala privatizace a integrace do EU. Není vůbec jisté, zda rostoucí vnitřní zadlužení způsobí některé z příštích vlád problémy.

Zvlášť významné je, že se podařilo zabránit, aby opozičně smluvní strany zacementovaly svou spolupráci do základů českého ústavního systému a aby ovládly elektronická média. Navíc je v tuto chvíli opoziční smlouva nenávratnou minulostí. Závěr je tedy optimistický: opoziční smlouva demokracii nejenže neohrozila, ale v jistém ohledu jí prospěla.

Výsledkem voleb je velmi křehká většina jednoho hlasu pro proevropské strany. Může se to zdát málo, zvlášť když připočteme opravdu hrozivý úspěch komunistů. jenomže demokracie spočívá vždycky na nejistém a vratkém vztahu mezi vládou a opozicí. To, co ji ohrožuje a co je nejhrozivějším dědictvím opoziční smlouvy, je národní jednota, která nepřipouští diskusi. Přičinili se o ni Zeman i Klaus v první polovině tohoto roku halasnou kampaní na obhajobu "národních zájmů", problematického revolučního zákonodárství z roku 1945 a brutálního vyhnání německého obyvatelstva z ČSR. Rozhodnutí, které obojí nepřímo posvěcuje, přijala PS jednomyslně a bez rozpravy. Halasní kritici opoziční smlouvy srazili kramfleky a prezident se vzchopil ke kritice, až když už bylo po všem. Demokracie je založena na křehké rovnováze pro a proti. Ohrožuje ji jednota, která brání věcnému projednání problematických záležitostí. Kýčovitý příběh o Svatoplukových prutech pro ni neplatí a národní jednota bývá "jednotou" slepců z Brueghelova obrazu, kteří jeden za druhým poslušně padají do louže.

Mladá fronta Dnes 24. června 2002