ARCHIV

Špidlova neudržitelná teorie

Když Vladimír Špidla, předseda České strany sociálně demokratické, mluví o odsunu sudetských Němců a Benešových dekretech, opírá svá tvrzení na podporu těchto aktů, dvěma argumenty.

Tím prvním je Špidlovo ujišťování, že celkově prý byl odsun příspěvkem k evropskému míru a poválečné stabilitě. Jinými slovy: bez odsunu sudetských Němců by podle Špidly v Československu a v poválečné Evropě obecně jen těžko zavládl mír.

Zde se je nutné zeptat, co Špidla považuje za mír. Má tím na mysli například čtyřicet let trvající studenou válku? Nebo považuje za mírové řešení nástup komunismu v Československu, kterému napomohl právě odsun sudetských Němců coby stalinské řešení, které zásadním způsobem oslabilo československou demokracii?

Nebylo by bývalo skutečným mírovým řešením řešení demokratické, tedy souzení sudetských Němců, stejně jako všech českých kolaborantů s nacistickým režimem, na základě individuální viny? Bylo by pro komunisty tak snadné zmocnit se vlády, kdyby u nás zůstaly tři milióny německých spoluobčanů, kteří byli, podobně jako Slováci, v průměru komunismu nakloněni mnohem méně než česká většina? Měli by to komunisté tak snadné, kdyby nebyly odsunem nabourány majetkové a sociální vztahy v podstatně části země?

Skutečně mírovým řešením může nakonec být jen řešení demokratické. Všechna ostatní řešení jsou nestabilní. Osud Československa toho byl dobrým příkladem.

Druhým Špidlovým mýtem je tvrzení, že konfiskace majetku sudetských Němců se odehrála na základě mezinárodních dohod o reparacích z roku 1946, které Německo ratifikovalo v roce 1952. Problém s tímto tvrzením spočívá v tom, že tyto mezinárodní dohody mluví o konfiskaci majetku německého státu a fyzických osob ve smyslu státně-občanském. Na německém majetku se vítězné státy mohly zahojit, pokud se jednalo majetek patřící Německu na území jiných států nebo o majetek patřící německým občanům na území jiných států.

Jenomže Československo zabavilo majetek svých vlastních občanů, jejichž proviněním bylo, že byli národnosti německé nebo maďarské! Nic nám nepomůže, budeme-li argumentovat, že většina sudetských Němců přijala říšské občanství. Československo totiž vzniklo na základě právní fikce, kterou se všechny právní akty mezi Mnichovem a znovuvytvořením Československa považovaly za neplatné. Na základě této fikce říšské občanství sudetských Němců zaniklo, nebo lépe řečeno jakoby nikdy vlastně nevzniklo. To byl také důvod, proč Edvard Beneš vedle konfiskace majetku osob národnosti německé a maďarské zároveň tyto osoby zbavil československého občanství.

Špidla tedy nemá pravdu, když poukazuje na to, že konfiskace majetku sudetských Němců vyplývala z mezinárodních dohod o reparacích. Konfiskace sudetoněmeckého majetku byl akt zestátnění majetku jedné velké skupiny československých občanů a v tomto smyslu byla konfiskace jen jakousi předehrou komunistického zestátnění majetku všech.

Jiří Pehe, převzato z Politického zápisníku Jiřího Pehe