ARCHIV

Trojí uznání pro Miloše Zemana

O politických nebožtících se má mluvit jen dobře. Politickým nebožtíkem je nyní, a to z vlastního rozhodnutí, Miloš Zeman. Nekrolog může být předčasný, zázračné vzkříšení takového politického sebevraha není nikdy vyloučeno. Navíc úlohu mluvit o něm dobře Zeman autorům politických nekrologů nijak neulehčil. Přesto lze vyjmenovat tři důvody, proč na něho sociální demokraté (na rozdíl např. od novinářů) budou asi vždycky vzpomínat v dobrém.

V předjaří roku 1993 se stal předsedou malé strany na pokraji politického bankrotu. Před tím se prohlašoval za liberála a sociální demokracie jej zaujala zjevně jen proto, že tam zrovna byla prázdná předsednická židle, které nebylo těžké se zmocnit. Razantní populistickou politikou a siláckou, nenávistnou rétorikou udělal během pěti let z krachující politické firmy s neatraktivním výrobním programem a neschopnými manažery vítěze parlamentních voleb. Vznikla poměrně silná a přitom nekomunistická politická levice.

Ve chvíli vítězství zapomněl na vlastní divokou a záštiplnou předvolební kampaň a ukázal, že je schopen politického kompromisu. Tolik kritizovaná opoziční smlouva s ODS umožnila ČSSD čtyři roky vládnutí a České republice čtyři roky relativní politické stability, po níž se nám možná za chvíli bude stýskat. ČSSD i vláda se postupně stala salonfähig a vláda dosáhla neoddiskutovatelných úspěchů.

Ve chvíli, kdy to vše už bylo zjevné, ukázalo se, že jediný, kdo není salonfähig, a to notoricky, je její předseda. Zeman začal být straně na obtíž. V tu chvíli se rozhodl ke třetímu významnému kroku: k odchodu z politiky. Je třeba bez jakékoli ironie konstatovat, že tím straně výrazně pomohl k dalšímu volebnímu úspěchu. Žárlivý a závistivý Václav Klaus tvrdí, že jediný, kdo v těchto volbách vyhrál, jsou komunisté. Nemá pravdu. To, že strana, na níž jako na jediné po čtyři roky spočívala tíha vládní zodpovědnosti, znovu obhájí své prvenství, je něco v postkomunistickém světě nebývalého. Nehledě na čtyři ztracené mandáty. Navíc Zeman - tentokrát zcela mimoděk - nakonec strhl Klause k štvavé nacionální rétorice, zmátl ho svým ohlášeným odchodem (dobrovolný odchod z politiky je pro Václava Klause něco stejně nepředstavitelného a zároveň nemravného jako pro bigotního katolíka sebevražda) a dezorientovaná ODS pak volby slavně prohrála.

Otěže ČSSD má teď v rukou Vladimír Špidla. Nebýt Zemana, nedostal by se on ani nikdo z ČSSD nikdy do pozice vítěze. Je v nelehké situaci: dokáže ji zvládnout aspoň na úrovni svého předchůdce?

A ještě k Miloši Zemanovi: nebylo by sice žádným zvlášť dobrým vysvědčením pro tuto zemi, ale bylo by relativně dobrým vysvědčením pro tohoto arogantního burana, kdyby se nakonec z odstupu ukázalo, že byl nejúspěšnějším českým politikem první dekády po listopadu 1989.

17. června 2002