ARCHIV

Na startovní čáře

Následující řádky mají být jen popisem výchozí pozice nejvýznamnějších stran v pátečních a sobotních volbách, pokusem zvážit jejich šance a zábrany. Hádat volební výsledky nebudu, i kdyby mi to snad náhodou vyšlo, nebyl by to výsledek racionální úvahy, ale slepé náhody.

Dlouho se zdálo, že se přesvědčivým vítězem voleb stane ODS. Má velkou výhodu, že v očích veřejnosti - a taky ovšem ve skutečnosti - není zatížena vládní odpovědností. Většině lidí u nás tolik démonizovaná opoziční smlouva nevadí: byla svého času jakýmsi překvapivým východiskem z nouze. Umožnila čtyři roky politické stability, která měla své výhody i nevýhody a věcně zhodnotit ji bude možné teprve z většího časového odstupu. ODS je dále strana vnitřně konsolidovaná - možná až moc, ale dělá to v každém případě lepší dojem než kdyby byla rozvrácená a rozhádaná.

Jistý pokles preferencí strany, k němuž došlo těsně před tím, než bylo zakázáno zveřejňovat výsledky průzkumů veřejného mínění, je ovšem důsledkem dosti velkého omylu v nasměrování volební kampaně. Václav Klaus zřejmě nebral dost vážně změny ve vedení ČSSD a následky Zemanovy rezignace. Nechával si stále otevřenou cestičku k povolební spolupráci s ČSSD a zaměřil volební kampaň na populistické hauzírování s "národními zájmy". Špidla se mezitím rozhodl pro konfrontaci a nechal si to takticky až na sám závěr volební kampaně. To Klause očividně zaskočilo: dostal se do defenzívy a na poslední chvíli mobilizuje proti socialismu. Asi to tentokrát nebude příliš účinné: jednak se opakuje, jednak má nynější mobilizace ve spěchu dost hysterický charakter, a konečně jestli v posledních čtyřech letech ČSSD o něčem českou veřejnost zcela přesvědčila, pak o tom, že ani trochu nepomýšlí na zavádění komunistických praktik. Klausovo "velké nedorozumění" je pěkně zakódováno v hesle "konec starých časů": pod starými časy, které by měly skončit právě teď, už nevděčný volič není schopen rozumět bolševismus, nýbrž posledních dvanáct let, během nichž hrála ODS většinou více či méně dominantní roli. Navíc ODS nestačí vyhrát, potřebuje taky najít partnera pro vládnutí, a to, jak se zdá, nebude zrovna lehké. Jízlivé nekrology v Právu jsou sice předčasné, ale postavení Klausovy strany není záviděníhodné.

Handicapem ČSSD je, že je zatížena čtyřmi roky vládnutí. Přesto nemá špatné image. Přispěla k tomu na poslední chvíli a nechtě i ODS nemožnými billboardy, na nichž je vyobrazen Václav Klaus s výrazem nevěštícím nic dobrého, a pod tím mnohoznačný nápis "Vstříc novému osudu". Zato vlídné úsměvy Vladimíra Špidly, Petry Buzkové a Stanislava Grosse přesvědčují potenciální voliče, že ČSSD je strana s lidskou tváří. Pomohl jí výrazně i odchod Miloše Zemana; Špidla v předvolební konfrontaci s Klausem vzbudil dojem, že je schopen ho zastoupit. Vzhledem k původnímu očekávání jsou hospodářské a sociální výsledky sociálně demokratické vlády víc než slušné. Viditelné problémy s vnitřní zadlužeností ještě nenastaly a proto je obtížné s nimi v předvolební kampani pracovat. Destruktivní zahraniční politika, která kulminovala v posledních šesti měsících, je zase to poslední, co voliče zajímá. Bolet je začne až tehdy, když se v něčem konkrétním ukáže, že na ni ČR nemá. To se zatím nestalo. Privatizace a relativní vstřícnost k EU jsou neoddiskutovatelná plus sociálnědemokratické vládní politiky. Pokud by ČSSD volby vyhrála, byl by to znamenitý politický úspěch - a zároveň něco, co si před čtyřmi lety nikdo nedokázal představit.

Koalice je v nezáviděníhodné pozici. Propad jejích preferencí za poslední rok je úděsný, vnitřní nesourodost odstrašující, volební kampaň hloupá a směšná. Nedostatek invence nahradili negativistickými spoty v televizi a účastí velbloudů a lvů na volebních akcích. Nad jejím volebním výsledkem visí velký otazník: bude vůbec schopná stát se pro jednu ze silných stran koaličním partnerem?

Zbývají komunisté, klidná síla. Nemají se čeho bát. Jejich podpora vzrostla a hned tak neklesne. Pokud neuspěje Koalice, budou dřív nebo později vtaženi do politické hry: první krok byl už ostatně učiněn při přípravě a realizaci sněmovního usnesení o Benešových dekretech.

Pokud jde o mimoparlamentní strany, představovaly tentokrát smutnou přehlídku lidí, kteří berou politiku docela cynicky jako sázku do loterie. Pár z nich možná získá čtvrtou cenu (státní příspěvek za získané hlasy), ale to je asi tak všechno. Politická strana by měla vyrůst z práce na lokální a regionální úrovni a ne zhmotnit se z rozhodnutí několika výstředních dobrodruhů čtyři měsíce před volbami. Zdá se, že volební zákon a Ústavní soud byly k této podivné sebrance příliš benevolentní.

Hlavní otázky pro dnešek a zítřek tedy jsou:

a) vyhraje ODS nebo ČSSD?

b) Bude Koalice schopná podílet se na vládě, disponující solidní parlamentní většinou?

Na obojím velmi záleží. Ani na jednu, ani na druhou otázku si přitom netroufám předem odpovědět. Tyto volby jsou ze všech polistopadových nejnapínavější.

14. června 2002