Ruce pryč od slušných lidí

Z tisku jsme se dozvěděli, že jakýsi pan Macháček svolává pomocí inzerátů ve velkých denících na Václavské náměstí (kam jinam) politické shromáždění. Zaměření je standardní: proti aroganci mocných. Zjevně jakási repríza toho, co frčelo někdy před dvěma či třemi roky. Dnes z toho velký úspěch nekouká. Zajímavé ovšem je, že zároveň to má být demonstrace "ve prospěch slušných lidí". Tedy akce vysloveně charitativní. A to už stojí za povšimnutí.

Slušní lidé to nemají v tomto slzavém údolí lehké. Sami si komplikují život různými zábranami. Například nelžou, nepodvádějí a nekradou. Pokoušejí se uživit prací a někdy se jim to povede. Mají ohledy ke svým bližním, kteří k nim ohledy nemají. Jejich postavení ve společnosti je nejisté a ohrožené. Z toho, že politické strany, které se deklarovaly jako "strany slušných lidí" zpravidla neoplývaly členstvem ani voličskou podporou a šlo to s nimi od deseti k pěti, by se dalo skoro soudit, že jsou odsouzeni k vymření jako Raphus cucullatus, bezbranný pěší pták z ostrova Mauricius, jehož naši zoologové pojmenovali po česku trefně blboun nejapný.

Asi proto po nich ve všedním politickém životě pes neštěkne. Také velké a silné strany o ně nemají valný zájem, jsou příliš zaměstnány mobilizacemi vůči sobě navzájem i proti společnému nepříteli. Manažeři jejich volebních kampaní dobře vědí, že jde o nezajímavou a málo početnou zájmovou skupinu s podivínskými sklony a snažit se ji oslovit by bylo vyhazováním peněz. V jejich aparátě a na odpovědných místech se příliš neuplatňují: souvisí to asi s tím, že český občan, jak jsem si nedávno přečetl v jednom zajímavém článku, ocení daleko spíš darebáka, který pro něj něco udělá, než nepraktického idealistu. Straničtí ideologové např. v ODS to vědí, a tak v rámci demytizace politiky a boje proti pokrytectví s rozkoší říkají na veřejnosti věci, na které by se člověk normálně styděl i jen pomyslet. Upřímnost je taky hodnota.

V době volebních kampaní prožívají ovšem slušní lidé skutečné peklo: sesype se na ně hejno různých straniček, pastraniček a politických hochštaplerů. Těch, pro které je každý hlas dobrý a kteří vědí, že tuto cílovou skupinu je vzhledem k její důvěřivosti daleko snazší vodit za nos než jiné. Každý si je touží aspoň pochovat, polaskat a pohladit, podobně jako návštěvníci přírodního parku v Sydney medvídka koalu. Tato péče slušné lidi obtěžuje oslabuje jejich organismus a činí je náchylnými různým epidemiím.

A proto: političtí šíbři, dejte ruce pryč od slušných lidí! Stejně vám nepřinesou ani těch 1,5% voličské podpory, které potřebujete, abyste ze státu vyždímali finanční příspěvek. Není jich na to totiž dost.

9. června 2002