ARCHIV

Pár poznámek k "opožděné normalitě" Václava Havla, určené zahraničním konzumentům

Prezident Václav Havel poskytl rozhovor německé televizi ARD, v němž reagoval na některé výroky českých politiků, týkající se poválečného vyhnání Němců. Konkrétně jde o slova Miloše Zemana, podle kterého sudetští Němci "chtěli do Říše a tak šli" a o názor Vladimíra Špidly, který zase považuje vyhnání za "jeden ze zdrojů míru" po II. světové válce. Havel prohlásil: "Takové výroky mne zneklidňují a nemám z nich vůbec radost… Já jsem nikdy nebyl obdivovatelem odsunu sudetských Němců. Byla to věc poplatná své době, byla to součást jakési trpké moderní historie." A ještě dodal, že nemá nic proti tomu, aby se diskutovalo o minulosti, ale mělo by se to prý dělat věcně, v klidu, bez vášní.

Vzhledem k domácí předvolební politické hysterii vypadá Havel po těchto slovech jako bystrozraký mezi slepými. Říká věci, které nejsou v normální společnosti nikterak výjimečné, ale zazní-li z Česka, kde je návštěva katolického kněze na setkání Sudetoněmeckého krajanského sdružení považována téměř za vlastizradu, působí jako takřka neuvěřitelný závan zdravého rozumu. Je sice pravda, že jakmile český, resp. "eurounionistický" politik o nějaké věci utrousí, že je to "součást historie" (ať už trpké nebo vítězné), zpravidla to znamená, že chce záležitost kultivovaně zamést pod koberec, ale to je v daném případě celkem jedno. Důležité je, že se aspoň někdo od výroků Špidly a Zemana distancoval. Přesto je postoj pana prezidenta v některých ohledech problematický.

Za prvé jeho kritická slova přišla pozdě. Vladimír Špidla se o vyhnání jako "zdroji míru" vyjádřil v novinovém interview těsně před Sudetoněmeckým dnem v Norimberku, tedy zhruba před dvěma týdny. Vyvolalo to pochopitelný poprask, sudetští Němci i němečtí politici Špidlu rozhořčeně napadali, za což pak byli zpětně osočováni od českých politiků i některých publicistů. Kdyby se Václav Havel projevil včas, vnesl by do tuzemského "uvažování o sudeťácích" trochu normality a nemuselo to vypadat, že se v Norimberku konal slet démonů a čarodejnic.

Za druhé - a to je možná vážnější - je velká škoda, že si prezident schovává kritické názory na odsun jenom pro zahraniční novináře. Jako by mu o něco víc záleželo na tom, co si pomyslí jeho posluchači v cizině, než na tom, v jaké situaci se nachází česká politika i česká společnost obecně. Před několika měsíci vyvolali místní politici podivnou protiněmeckou psychózu, která je zajímavá tím, že nevychází zdola (a jejich chování proto nelze bez obtíží nazvat populismem). ODS, mohutně podporovaná ČSSD a nakonec i Koalicí vytvořila bez jakéhokoli racionálního základu dojem, že za českými hranicemi se houfují germánští bojovníci, kteří se spojili s křesťansko-demokratickými kruhy, hodlají brzy vtrhnout do pohraničí, vyhánět Čechy z chalup a posunovat státní hranice. Jediné, na co čekají, je zrušení Benešových dekretů. Ačkoli v pohraničí - alespoň podle zkušenosti autora těchto řádků - existuje jen minimální strach z Německa, politici "z centra" rozšířili paniku a způsobili, že veřejná debata o poválečných událostech vypadá, jako by ji vedli nějací duševně postižení tvorové.

Žádná z parlamentních politických stran nenašla odvahu se tomuto trendu vzepřít a nenašel ji bohužel ani Václav Havel. Nedokázal se rázně postavit proti trapné parlamentní rezoluci o benešových dekretech, která de facto vytáhla z izolace komunistickou stranu, nedokázal se jasně vyslovit, když vláda napadla noviny s německými vlastníky, že píší jednostranně, v rozporu s českými národními zájmy. Slovo prezidenta by přitom v této věci bylo klíčové: novináři si mohou psát, co chtějí, ale aktuálně může umělou národní jednotu narušit jenom autorita, jako je například hlava státu. Škoda, že to Václav Havel nedovede, mohl by v Česku pomoci tomu, aby se diskuse o minulosti vedla věcně, klidně, bez zbytečných vášní. Mohl by najít odvahu o to snadněji, že Koalice takřa bezvýhradně tleská všemu, co kde pronese, a rovněž proto, že mu za pár měsíců končí poslední funkční období, takže i kdyby se rozešel se všemi politiky českých zemí, nijak to neohrozí jeho kariéru.

Adam Drda, publicista