ARCHIV

Ještě na tom nejsme tak špatně

V souvislosti s nadcházejícími volbami se říká, že vlastně o nic nejde, protože volič nemá možnost svým hlasem ovlivnit to, co se stane po nich, jaké uskupení se dostane k moci a jakou politiku bude provozovat. Nechci současný stav české politiky idealizovat, ale tenhle voličský defétismus je poněkud přehnaný. Reálných politických kombinací po volbách je jen několik a velmi závisí na voličích, která z nich se uskuteční.

Koalice s výslovnou či tichou spoluúčastí komunistů je v tuto chvíli nepravděpodobná. Tím nemá být řečeno, že by někdy během příštího volebního období nemohla přijít na pořad dne, zahrnutí komunistů do národní jednoty při hlasování o dekretech je hrozivý náznak.

Velmi málo pravděpodobná je také koalice ODS - KDU - US. Vzájemná nedůvěra těchto stran, založená na trpkých zkušenostech z minula, je stejně hluboká jako oprávněná a bude nejspíš vážit víc než jakási programová spřízněnost.

Zbývají tři možnosti: první z nich je koalice ČSSD - KDU - US. Má šance jen tenkrát, když ČSSD i koalice dosáhnou slušného výsledku a když bude v ČSSD oslaben vliv zemanovského křídla: což asi předpokládá, aby ČSSD volby vyhrála. Tato varianta se sice nezdá být příliš pravděpodobnou, přesto záleží zcela zjevně na voličích, zda se uskuteční, nebo ne. Je to asi nejlepší ze všech špatných řešení. Vláda by byla nepochybně schopna manažersky jakž takž zvládnout svou úlohu (to platí i o všech dalších variantách). Vnitřní pnutí v nesourodé koalici zabrání nějakému masivnímu ohrožení občanských svobod, zejména svobody slova, která je u nás nejistá, protože všechna politická uskupení trpí nemravnou touhou zákulisně manipulovat médii. Ve vztahu k sousedům by taková vláda prováděla politiku umírněného nacionalismu a integraci do EU by patrně nevzdorovala.

Koalice dominantní ČSSD s ODS je představitelná tehdy, když ČSSD vyhraje volby a Koalice bude příliš slabá na to, aby s ní mohla utvořit stabilní vládu. ČSSD by si asi dokázala prosadit dosavadní zahraniční politiku (integrace do EU, visegrádská spolupráce), i když se dají očekávat potíže: ODS je strana programově populistická a šovinistická, ČSSD má tu výhodu, že její šovinismus a populismus je spíše pudový a neuvědomělý, souvisí s nízkou politickou kulturou jejích představitelů. O vliv v médiích by se obě strany asi pokusily podělit, což není zvlášť dobrá zpráva. Akceschopnost obou stran v provozování společných lumpáren by byla poněkud omezena vnitřními třenicemi v silnější ČSSD.

Koalice dominantní ODS s ČSSD je, jak se v tuto chvíli zdá, nejpravděpodobnější varianta. ODS ovládne resorty rozhodující pro národní bezpečnost (zahraničí), v ČSSD se podstatně zvýší vliv Miloše Zemana a jeho lidí. Není vyloučeno, že Zeman příští rok přistane na Hradě. Lze očekávat zahraniční politiku obrácenou na spolupráci s USA a asi taky s Ruskem (nejsou vyloučeny pokusy o "vyrovnávání"), přezíravost a aroganci k sousedům a k Evropské unii. Obě strany se pokusí ovládnout mediální sféru a není vyloučeno, že se jim to v případě nejdůležitějších elektronických médiích a pokud jde o vliv v největších denících taky podaří.

Která se zmíněných variant se prosadí, záleží tedy na voličích. Nepopírám přitom, že účast v těchto volbách je záležitost pro silné žaludky. Zcela legitimní jsou proto i dvě zbývající možnosti. Voličský hlas není kupon v kuponové privatizaci: to, že volič hlasuje podle svého svědomí, je přednější než rozvaha, zda má strana, jíž dává hlas, reálnou naději dostat se do parlamentu nebo ne. Je tedy legitimní probrat se tím vetešnictvím, které představují dnešní mimoparlamentní strany, a pokusit se tam najít něco pozitivního. Člověk může zažít překvapení v dobrém slova smyslu: např. Naděje je strana dosti legrační: nicméně jako jediná se v kampani vyslovila jasně, zřetelně a bez jakéhokoli "ale" nebo "na jedné straně, na druhé straně" proti štvaní na sousedy ČR. Je to snad jakýsi náznak vybočení z dnešní Národní fronty a stojí proto za pozornost.

A konečně poslední možnost, nevolit. Kdo nevolí, podporuje komunisty, říká se. Je ale dnes tak veliký rozdíl mezi Grebeníčkem, Zemanem a Klausem? I kdyby se Grebeníček díky velké volební absenci dostal k moci (což není moc pravděpodobné, ale v zásadě se samozřejmě taková možnost vyloučit nedá), nebude moci dělat výrazně jinou politiku, než jakou by dělali Klaus se Zemanem. A lídři Koalice disponují takovou měrou oportunismu a zbabělosti, že se v ní jejich skutečné nebo údajné přednosti vzhledem k vyjmenované trojici snadno utopí. Člověk, který za této situace nejde k volbám, protože by si připadal jako šašek, jedná docela legitimně.

Jaký je z toho závěr? Volič má svým rozhodnutím možnost ovlivnit to, jak se u nás bude v příštích čtyřech letech vládnout. Volič má rovněž možnost rozhodnout se tak, aby se za to do budoucna nemusel stydět. Jediný problém je v tom, jak obě hlediska sladit.

2. června 2002