ARCHIV

Světí slušný účel neslušné prostředky?

Jana Bendová se v článku Krysaři (MFD 15. 5. t.r.) zastává "slušných stran, které vyluzují kvůli zisku hlasů tu a tam demagogické noty". Není to nakonec lepší, ptá se, když tak řečené slušné strany začnou před volbami přebírat moresy i myšlenky radikálních nebo extrémistických partají, pokud tak přeberou hlasy různým sládkovcům, lepenovcům či komunistům? Pro člověka by nemělo být nesnesitelné strpět kvůli takovému zisku trochu té nevkusné předvolební demagogie, pokud po volbách tyto strany zůstanou korektními politickými hráči a problémy přistěhovalectví nebo podloudného kšeftování či povalečství budou řešit stejně rozumně a klidně jako třeba daně na benzin. Potud Jana Bendová v Mladé frontě Dnes.

Problém, o němž píše, je dnes velmi aktuální: ODS vykrádá před volbami současně ideologickou zbrojnici komunistů (obrana "národních zájmů" před německými, rakouskými a maďarskými revanšisty) a pravých extrémistů (boj s přistěhovalectvím a nepoctivými trhovci, samozřejmě padni komu padni, ale většinou to jsou stejně Vietnamci).

Představa paní Bendové o slušnosti a neslušnosti je na můj vkus příliš statická. Slušné nebo neslušné jsou strany jaksi předem. Proto nevadí, když ty slušné občas sáhnou do arzenálu těch neslušných - pokud to mají dostatečně zdůvodněno (potřeba získat hlasy) a pokud se dá předpokládat, že toho hned po volbách zase nechají.

Ve skutečnosti o slušnost se na tomto světě musí den co den tvrdě zápasit. Nikdo ji nemá propachtovánu. Stačí jen na chvíli ochabnout, a ze slušné strany je neslušná, jen to hvízdne. Slušnost je v tomto neslušném světě neustále ze všech stran ohrožena.

Neslušnou se strana stává tím, že přebírá zásady a metody neslušných stran. Představa, že ve výjimečné situaci se dočasně trocha neslušnosti snese, je hluboce mylná: kdo se jednou rozhodl být neslušný, nějaký slušný důvod si k tomu vždycky najde. Cesta do pekla je dlážděna dobrými úmysly.

Proto je teoreticky představitelný i případ, kdy neslušná strana tím, že přebírá slušné zásady a metody, se stává slušnější. Jak je to obtížné, dokazuje případ KSČM: zatím každý, kdo se pokoušel dělat něco byť i jen o fous slušnějšího, než co jí bylo dáno do vánku, byl nakonec vyštípán.

Slušnou stranou se neustále znovu stává strana, která prosazuje slušné věci. Strana, která v tom ochabne, se stává neslušnou. Slušnost se děje.

Neutěšujme se tedy před volbami, že když se naši oblíbenci tu a tam trochu spustí, ještě to nic neznamená: učinili tak jen pro tuto chvíli a aby vypálili rybník těm druhým, neslušným. Ve skutečnosti se dali na cestu neslušnosti, z niž sejít je velmi obtížné: a to je dobrý důvod, proč jim nedat hlas.

18. května 2002