ARCHIV

Česká republika: nástup "řízené demokracie"?

Předvolební kampaň v České republice má tentokrát poněkud hysterický charakter. Probíhá ve znamení boje s nepřítelem, kterého si česká politika sama pracně vyrobila. Společný nepřítel se hodí zejména tehdy, když ve společnosti panuje jakási únava z demokracie, dojem, že situace je příliš složitá a bylo by ji třeba zjednodušit.

Podobně uvažoval dr. Edvard Beneš po mnichovském traumatu v roce 1938: dosavadní recepty na řešení menšinové otázky selhaly, je třeba vymyslet a uskutečnit nějaké jednodušší a účinnější. Posledním důvodem bylo ovšem pojištění existence českého národa v prostoru získaném po roce 1918.

Problém Benešových dekretů a vyhnání sudetských Němců se dostal do centra předvolebního dění skoro samovolně. Premiér Zeman se někdy na počátku roku nechal vydráždit politikou rakouské FPÖ. Jeho výroky o sudetských Němcích jako Hitlerově páté koloně a doporučení Izraeli vyhnat Palestince podobným způsobem, jako to učinili Češi se svými německými spoluobčany (vzápětí neobratně dementované) vzbudila v sousedních zemích velké rozhořčení. Orbánův výrok o dekretech a EU český tisk a čeští politici překroutili podle vlastního gusta.

Toho, co Zeman načal, se pak ujala ODS, a učinila hlavní téma své volební kampaně z "obrany národních zájmů" (čímž je třeba rozumět udržení všeho toho, čeho bylo dosaženo vyhnáním Němců a zabavením jejich majetku). ODS se postavila do čela národního hnutí. Klaus společně se Zemanem navrhli, aby Poslanecká sněmovna Parlamentu přijala usnesení o nedotknutelnosti všeho, co z dekretů vyplynulo. Usnesení bylo předjednáno všemi politickými stranami (poprvé od listopadu 1989 byli jako rovnocenní partneři přizváni i komunisté) a schváleno jednomyslně a fakticky bez rozpravy.

Kampaň za "národní zájmy" podporuje "Právo" (někdejší Rudé Právo, kdysi ústřední list KSČ, nyní "nezávislý deník"). Zdrženlivější hlasy se vyskytují v Mladé frontě Dnes a v Lidových novinách. Oba deníky, které vlastní německý vydavatel, byly už vedoucími představiteli ODS a ČSSD (ministr kultury Dostál) obviněny, že hájí německé zájmy. Signatáři petice proti nacionalismu, již podepsalo na 400 lidí, dostali cejch páté kolony zahraničního nepřítele.

V ČR tak vzniká dvanáct let po změně režimu docela nová situace: má už zase svou státní ideologii. Je třeba bránit ohrožené národní zájmy před staronovým nepřítelem ("osa zla" Mnichov - Vídeň - Budapešť), zeměmi poraženými v druhé světové válce, které se snaží zvrátit její výsledky (pro české politiky jsou těmito výsledky vyhnání sudetských Němců a konfiskace jejich majetku). Tuto ideologii sdílí celé politické spektrum: prezident a jemu blízké strany s jistou neochotou, ale ani on, ani jemu blízká Koalice neudělali nic, aby se od ní jednoznačně distancovali. Do národní jednoty byli zahrnuti i komunisté. Velmi to připomíná "Národní frontu" z let 1945-8.

Zároveň se formuje fronta "odborníků", kteří mají podpořit státní ideologii. Ministerstvo kultury chystá vydání oficiálního výkladu poválečného dění, jenž má být zadarmo distribuován do škol a knihoven. Oficiózní "Sdružení historiků České republiky" se obouvá do "amatérů", kteří prý používají dějin jako politické zbraně. Výklad dějin přísluší jen státotvorným "specialistům". Oficiální státní ideologie má podporu převážné většiny české veřejnosti.

Skutečná politická opozice neexistuje. Veřejně činní lidé, kteří si troufli nesouhlasit,jsou označováni za zrádce národa a přisluhovače nepřítele. Činí tak pochopitelně za jeho peníze a jejich činnost by měla být kriminalizována. "Sudetská lež" má být trestná stejně jako "osvětimská lež".

Je tedy představitelný přechod k "řízené demokracii", která se má ke skutečné demokracii podobně jako ta "socialistická". To, jak daleko se česká politika v glajchšaltování české veřejnosti odváží jít, závisí na okolnostech:

Především je třeba vzít v úvahu, že nebezpečí, která podle politiků České republice hrozí, jsou fiktivní a vycucaná z prstu. Dále: vyvlastnění tisku, který patří německým vydavatelům, zákaz povolání pro určité lidi a politické procesy s odpůrci státní ideologie by se patrně setkaly s dost velkým nesouhlasem ve svobodném světě. Snad i proto pociťují čeští politici a česká veřejnost naše členství v EU jako možnou komplikaci. Právem.

17. května 2002