ARCHIV

Podle chvosta poznáš hosta

Kdo měl rád Vídně a Moskvy, píše Karel Steigerwald v MfD (Milostpán a nepřítel, 7. 5. t.r.) zamiluje si Brusel: bude odtamtud totiž očekávat příchod dobra. Realista Steigerwald ovšem ví, že Brusel nebude pro Čechy ani Vídní, ani Moskvou. Vstup do EU by se prý dal nejspíš přirovnat k tomu, když Češi na prahu středověku přijali křesťanství: pohan, který se nepřidal, se v Evropě rychle rozplynul. Čili: nezbývá nám, než se přidat, jinak nás Evropa převálcuje. EU by ovšem neměla znamenat nějakou pofidérní jednotu, ale osvobození různosti Evropy: každá evropská liška má jiný ocas a Unie znamená hledání soužití těch ocasů.

Na rozdíl od pana Steigerwalda očekávám z Bruselu příchod dobra. Paralela s přijetím křesťanství zhruba sedí: během obracení na víru i potom se sice vesele vraždilo, pokrok v těchto věcech se prosazuje pomalu a ztuha. Ale v okamžiku, kdy středoevropští Indiáni vzali za své přikázání Nezabiješ, nemohli už považovat například vybití Slavníkovců jen za pokračování politiky jinými prostředky: zároveň a především to byla ohavná hromadná vražda, něco, co se sice tu a tam děje, ale zároveň platí, že se to dít nesmí.

Dobro, které na rozdíl od pana Steigerwalda očekávám z Bruselu, je ovšem skromnější, ale zase ne až tak úplně zanedbatelné. Doufám, že nynější političtí normalizátoři a jejich vyčůraní (leckdy zároveň šikovní a talentovaní) novinářští náhončí to budou mít při pokusech planýrovat názorovou různost v české společnosti o hodně těžší. Budou muset být opatrní a nepůjde to tak rychle. Možná, že to dokonce nepůjde vůbec.

Potíž je jen s těmi chvosty. Chvost vybarvený trikolorou obrany národních zájmů liškám záhy prozradí, že nezdobí žádnou jejich specifickou a originální družku, ale zcela nespecifického a ordinérního skunka. A skunka mezi sebou lišky nestrpí. Vzhledem k výše popsaným nadějím se mi chce skoro napsat: bohužel.

11. května 2002