ARCHIV

Proč nemám rád Indiány

Nejhmatatelnější důvod, proč nemám rád Indiány, je jednoduchý: romány Karla Maye se mi dostaly do rukou příliš pozdě, než abych dokázal přehlédnout, že to, co se před čtenářem rozprostírá v exotické scenérii severoamerické prérie, je spořádaný hodnotový svět německého bankovního úředníčka. Proto mne nijak zvlášť nezranilo, když jsem se dozvěděl, jak skuteční Indiáni zacházeli s poraženými osadníky: muže pobili, ženy znásilnili a skalpovali (skalpování se, pokud vím, nedá přežít), děti usmrtili tak, že s nimi jednoduše praštili o zem. Vzhledem k tomu je osadníci smrtelně nenáviděli a pokud jim to okolnosti dovolily, stříleli je jako králíky. Vášnivý odpor k Indiánům byl ovšem založen na velkém nedorozumění: to, co se lidem, vyrostlým v jiném kulturním prostředí, jevilo jako projev mimořádně rafinované bestiality, byl ve skutečnosti jenom jakýsi dobový usus, jehož se domorodci drželi, i když válčili mezi sebou navzájem. V konfliktu dvou civilizací se nakonec ta silnější a vyspělejší ukázala být neschopnou tolerance a tu primitivnější a slabší bezohledně převálcovala.

Od té doby mají Američané tento nedostatek snášenlivosti na talíři. Z hlediska jakési vyšší spravedlnosti by se byli měli coby nově příchozí a vlastně vetřelci s praobyvateli o zem a její bohatství nějak rozdělit. Bohužel by byla taková dělba neuskutečnitelná, aniž by se s nimi zároveň aspoň částečně nepodělili i o domorodé zvyky a způsob života.

Pěkným příkladem je střed a jih amerického kontinentu: Španělé a Portugalci se ukázali být pozornějšími a snášenlivějšími. Díky tomu to dnes ve střední a jižní Americe vypadá tak, jak vypadá.

Ovšem: bezohledné převálcování zaostalých vyspělejšími je problematické. Stejně, nebo ještě více problematická je tolerance založená na lhostejnosti k zásadám. A vůbec nejproblematičtější je póza nezaujatého soudce zvenčí, který silnějším něco ubere, slabším přidá a tak dá průchod jakési symetrické spravedlnosti.

Problém konec konců není tak odlehlý jako Amerika, Indiáni a předminulé století. Hlásí se ke slovu i v konfliktu mezi Izraelem a Palestinci. Mravokárné rozhořčení, které dnes zmítá Evropou, by bylo na místě v tom případě, kdyby Izraelci převzali od Palestinců jejich manýry a způsob boje. Mnoho lidí rádo přehlédne, že něco podobného se ani zdaleka nestalo.

Snášenlivost i ohled k slabšímu jsou bezpochyby ctnosti. Jenže, obrazně řečeno, v konfrontaci s vražděním, znásilňováním a skalpováním nakonec člověku stejně nezbude, než se rozhodnout: pro anebo proti?

29. dubna 2002