ARCHIV

Demonstrace národní jednoty v Poslanecké sněmovně

Na druhý pokus se české parlamentní politické strany dohodly na společném prohlášení, které má dnes projednat a odhlasovat Poslanecká sněmovna. Text návrhu prohlášení se sice tutlá, ale zároveň byl, jak je u nás zvykem, otištěn ve všech českých novinách.

Poslanci mají odmítnout snahy o otevírání otázek souvisejících s koncem a výsledky 2. světové války. Tím se samozřejmě nerozumí ruská koloniální nadvláda ve východní Evropě, ale jen a pouze vyhnání českých Němců a to, co s ním souviselo. Toto demonstrativní prohlášení je jednak politicky nesprávné (ty věci jsou otevřené a je třeba, aby otevřené zůstaly), jednak zatím zaplaťpánbůh neúčinné.

O československém zákonodárství z let 1940-45 se v prohlášení praví, že "vzniklo jako v jiných evropských zemích v důsledku války a porážky nacismu". Zmíněné československé zákonodárství ovšem vzniklo v důsledku činnosti lidí, kteří jednali ze svého svobodného rozhodnutí a jsou tedy za toto jednání zodpovědni. Proto to, co udělali, podléhá kritice. Vůbec to není tak, že by to udělat museli, protože to dělali všichni a bylo to vyvoláno válkou a porážkou nacismu.

To, nakolik jsou poválečné zákony a dekrety "zkonzumovány" a dnes již na jejich základě nemohou vznikat žádné nové právní akty, je problém, který by měl být věcně, odborně přezkoumán. Nedá se vyřešit hlasováním byť i tak úctyhodného tělesa, jako je Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky.

A konečně: není pravda, že rozsah a podmínky restitučního zákonodárství jsou výlučně v pravomoci českých ústavních orgánů. Pokud chce ČR vstoupit do EU, nesmí diskriminovat vlastní občany: a současné restituční zákonodárství diskriminuje občany České republiky německé národnosti.

Na základě tak problematického textu tedy vzniká jakési národní souručenství všech politických stran, poprvé včetně komunistů. Strany jsou v podstatě zajedno v tom, že základním národním zájmem České republiky je obhajoba "poválečného uspořádání", to jest vyhnání skoro tří milionů lidí, jemuž předcházela úplná konfiskace jejich majetku. Tyto zájmy je třeba hájit proti vnějšímu nepříteli a jeho domácím přisluhovačům (část mediální a akademické sféry, využívající tisk v německém vlastnictví). České strany (včetně komunistů, ale také svatoušků z KDU a US) se sešikovaly proti vnějšímu a vnitřnímu nepříteli: vnitřním nepřítelem je pátá kolona, skládající se z "části mediální i akademické sféry" a vystupující v českém tisku, který vlastní němečtí podnikatelé.Strany se navzájem obviňují jen z neupřímnosti nebo malé horlivosti v boji proti společnému nepříteli. S malou nadsázkou se dá říci, že tzv. demokratické strany uzavřely touto formou ve věci údajných národních zájmů ještě před volbami opoziční smlouvu s komunisty. Národní jednota bude zjevně potvrzena jednomyslným schválením usnesení (jednomyslnost mohou narušit jen ti, jimž bude prohlášení připadat málo důsledné). Tak se po leninsku po spirále vrátíme do doby, kdy byla jednomyslná rozhodnutí železným pravidlem.

21. dubna 2002