ARCHIV

ODS volí české národní zájmy

Billboard s tímto nápisem obtěžuje v těchto dnech české řidiče na hlavních silničních tazích. Stejně jako všechny vlezlé reklamy může být i inspirativní: podívejme se na to, jak si ODS národní zájmy představuje a jakým způsobem tuto svou představu hájí a prosazuje.

Především je třeba zdůraznit, že pojem "národní zájmy" je docela legitimní. Nejde tedy o to, zda národní zájmy nebo ne, ale o to, co dotyčný politik, případně dotyčná strana pod národními zájmy rozumí.

Podle ODS (cituji z předvolebního letáku, jehož název se kryje s názvem tohoto článku) je třeba "chránit a prosazovat naši státnost, tak těžce vybojovanou našimi předky", "naši historii, náš způsob života, zvyky, tradici, kulturu, hospodářské zájmy, majetkovou a právní stabilitu a jistotu".

Chránit a prosazovat znamená chránit a prosazovat před někým. Jak vypadá obraz nepřítele? "Čelíme tlaku na změnu poválečného uspořádání v Evropě jak v symbolické, tak v majetkové a právní rovině, a to na účet naší země". Jde přitom mj. i o "uplatnění… možná i územních požadavků vůči ČR a jejím občanům". Václav Klaus hovořil před časem v této souvislosti v rozhovoru pro MfD o lidech v Německu a Rakousku, člen "braintrustu" ODS Bednář pak přímo o "ose zla" Mnichov - Vídeň - Budapešť. Od Bednáře se sice ODS formálně distancovala (mluvil prý jen sám za sebe), ale například poslanec a stínový ministr zahraničí Zahradil se nechal slyšet, že to bylo sice razantně řečeno, ale možná právě proto to "těm druhým" otevře oči.

V žoldu zahraničního nepřítele pracují i domácí přisluhovači. ODS pranýřuje "názory, šířené v části mediální i akademické scény, které požadují revizi výsledků války a vedou až ke zpochybňování české státnosti". Volební lídr ODS v Severomoravském kraji a "stínový ministr" Říman hovořil čtrnáctého dubna v televizní Sedmičce dokonce o "páté koloně v českém tisku", jež podporuje mj. i "požadavky na zrušení Benešových dekretů". Tuto pátou kolonu je třeba "eliminovat" (dr. Beneš říkával "vylikvidovat"). Jak má vypadat taková "eliminace", Říman výmluvně naznačuje v článku z sobotní MfD: zpochybňování výsledků druhé světové války, respektive dekretů v tisku srovnává s propagací tvrdých drog nebo s šířením dětské pornografie. Je to stejně protizákonné, protože jde o poškozování zájmů státu (dříve se říkalo podvracení republiky).

Tento způsob volební kampaně vzbuzuje mnohočetné a výmluvné analogie. Všechny velké nacionální štvanice, které se v české společnosti odehrály, počínaje rukopisnými boji, měly úplně stejnou podobu. "Přišli jako cizí minéři, aby podryli naši společnost, aby zcizili ji svému původu, zohavili naše dějiny, zlehčili naši kulturní práci a otrávili, co zbylo z dávné lepší naší minulosti", píše o kriticích Rukopisů v roce 1886 v Národních Listech Julius Grégr. Podobné myšlenky, podobná dikce. A také komunističtí ideologové označovali všechny "jinak smýšlející" za rozvratníky, kteří v imperialistickém žoldu poškozují naši socialistickou společnost. Navíc díky nejapným narážkám na případný trestní postih "nepřátelských živlů" začíná ODS čím dál tím víc vypadat jako parodie na Sládkovy Republikány.

A co je vůbec nejhorší: v tomto volebním boji ODS nebojuje proti svým politickým oponentům, nýbrž proti názorům "části mediální a akademické scény", která ovšem ve volbách vůbec nekandiduje. Od svých politických oponentů vyžaduje solidaritu v tomto boji. A skutečně, funguje to: v zápase za národní zájmy, jejichž základem je zachování výsledků druhé světové války a Benešových dekretů, jsou všechny "demokratické" parlamentní strany zajedno a navzájem se obviňují jen z neupřímnosti či nedostatečné horlivosti. Chystané parlamentní prohlášení pak znamená, že v této věci bez nejmenších rozpaků a ještě před volbami uzavírají opoziční smlouvu s komunisty.

Není teď otázkou, zda tato opoziční smlouva bude zpečetěna demonstrativním společným hlasováním: ovšemže bude. Otázkou je, najde-li se v Poslanecké sněmovně aspoň jeden člověk, který bude mít odvahu říci třeba: otázka vyhnání sudetských Němců a Benešových dekretů jsou příliš vážné věci na to, aby se staly propagandistickým poutačem ve volební kampani. Mohou na ni být i na politické úrovni různé názory. Jsou to nepopulární záležitosti, které si zaslouží věcné debaty v klidném ovzduší. Souvisí s nimi spousta problémů, které se dají řešit jen argumentací, nikoli hlasováním. Proto je pro mne text, připravený našimi lídry, z principu nepřijatelný.

21. dubna 2002