ARCHIV

Věc: bobřík vyčůranosti za měsíc duben 2002

Hájení národních zájmů nabudilo ve vedení ČSSD cestovatelskou mánii. Miloš Zeman se (prý z pověření Socialistické internacionály) vydává do Běloruska, aby se pokusil smířit Lukašenka s disidenty. Úkol, jímž byl pověřen, lehce připomíná Švejkův experiment s kanárkem a kočkou. Skoro bych řekl, že v druhém plánu je získat pro ČR spojence v jejím boji proti Ose zla. Vzhledem k neotřesitelné autoritě, jíž se Bělorusko všude v Evropě těší, máme už napůl vyhráno.

Druhou cestu, tentokrát do vnitrozemí, naplánoval předseda ČSSD Vladimír Špidla. Dnes vyvede sociálnědemokratické zástupy na horu Říp. Navazuje na tradici, která má kořeny spíše mladočeské než sociálnědemokratické. Na tom není nic špatného, dnes, stejně jako v sedmdesátých letech minulého století, jde přece v první řadě o národní zájmy. Jednotlivé kohorty povedou kandidáti ČSSD do poslanecké sněmovny, jejich (a zatím ještě jenom jejich) účast je povinná a musí celý kopec vyšlapat pěkně pěšky. Na vrcholu hory stojí symbol tisícileté poroby, románská rotunda. Doufejme, že odolá. Zazní prohlášení, že evropské uspořádání je neměnné a dekrety nedáme. Pak se bude zpívat hymna a broukat znělka ČSSD.

Nápad využít romantických národoveckých tradic pro zvýšení preferencí strany, která kdysi nacionalismem opovrhovala, je zábavný. Pan Špidla je v této věci jakýmsi zrcadlovým obrazem Jirotkova Saturnina. To, co by si našinec dokázal představit po šestém pivu, realizuje ve stavu zcela střízlivém. Mezi potenciálními příznivci ČSSD, kde přehnanému intelektualismu pšenice nekvete, to však nepochybně zabere.

Obě cesty, ta Zemanova i ta Špidlova, vedou, ač se to na první pohled nezdá, stejným směrem: totiž do Běloruska. Nápad pana Špidly je však relativně pragmatičtější. Proto si předseda ČSSD nepochybně zaslouží bobříka vyčůranosti za měsíc duben 2002, kterého mu tímto udělujeme. Srdečné blahopřání a mnoga ljeta, jak se říká mezi námi Slovany!

7. dubna 2002