ARCHIV

Šutry sem: jsme nevinní!

Jakási mezinárodní komise historiků dospěla k závěru, že Švýcarsko je spoluviníkem druhé světové války a vlastně tichým komplicem Třetí říše: před válkou totiž prodávalo Hitlerovi zbraně a ve válce bránilo židovským uprchlíkům z Německa ve vstupu do země. Komise historiků mívají originální nápady. Švýcaři se tak zařadili do dlouhé řady hříšníků: Švédové s nacistickým Německem obchodovali. Dánové a Holanďani kolaborovali. Pobočky amerických firem v Německu vydělávaly na chodu válečné mašinerie. Papež zaváhal a nevystavil jednotky SS konfrontaci s halapartnami své švýcarské gardy. Sladká Francie a hrdý Albion zradily svého československého spojence. Poláci a Maďaři se přiživili na jeho porcování a Slováci nás opustili v nejtěžší chvíli. Rusy, naše slovanské bratry, bychom rádi vyvinili, ale i oni mají vroubeček maličký v podobě paktu Molotov - Ribbentrop. A jeden dnes velmi uctívaný český publicista tvrdil dokonce v době druhé republiky, že prý i němečtí Židé si za předválečné pronásledování mohou tak trochu sami.

Když člověk to všechno sečte a podtrhne, zmocní se ho zoufalství a pochybnost: kdo tedy proboha tenkrát stál na té správné straně? Odpověď je nasnadě: no přece my, Češi! Poté, co jsme vyhráli první světovou válku a zbudovali babylonskou tvrz demokracie ve střední Evropě, museli jsme vytrpět řadu nezasloužených křivd a ústrků" od sousedů, od spojenců, od Němců, a nakonec i od našich ruských bratří, kterým jsme tolik věřili a oni si nás za to strčili, jak kdysi předpověděl Karel Havlíček, do kapsy. Zato to, co na první pohled vypadá jako křivdy a ústrky, kterých jsme se dopustili my sami, například obrání a vyhnání Němců, ve skutečnosti žádné křivdy a ústrky nejsou: je totiž vědecky dokázáno (postarali se o to naši historici a německá vláda to musela uznat), že jsme k tomu měli dostatečnou příčinu.

Ale teď vážně. Jistě na tom všem něco je: na jedné straně selhání a křivdy, na druhé nezasloužené ústrky. Celek pak z naší strany vypadá nikoli náhodou jako ohavný alibismus. Jen se za žádných okolností za nic nestydět! Když se člověk jednou začne stydět, nemůže prý už přestat a musí se stydět pořád dál a hloub, až do skonání věků. Je to jako dýmějový mor. Zachvátí-li tě, zahyneš.

Vybavuje se mi známý příběh z evangelia. K Ježíšovi přivedli ženu přistiženou při cizoložství. Podle Mojžíšova zákona má být ukamenována. Ptají se Ježíše, co tomu říká. On dlouho mlčí, pak praví: kdo z vás je bez viny, ať první hodí kamenem. A lidé se jeden po druhém tiše vytrácejí.

Náš člověk v takové situaci neztrácí rozvahu. Zůstává na místě a hrdě volá: šutry sem, jde se na věc!

25. března 2002, psáno pro české vysílání BBC