ARCHIV

ODS znovu trumfuje?

Mezi ČSSD (přesněji řečeno premiérem Zemanem) a ODS probíhá teď licitace o přízeň voličů. Hraje se sudetoněmeckou kartou. Partii zahájil Zeman gottwaldovskými výroky o Hitlerově páté koloně, Klaus trumfoval hned dvakrát (opozice je na tom lépe než vládní strana; nemá žádnou odpovědnost): nejprve požadavkem zabudovat, byť nepřímo, platnost prezidentských (Benešových) dekretů do smlouvy o přistoupení ČR k EU (nemělo by se přistoupení uskutečnit formou společné deklarace, v níž se bude konstatovat, že každá strana zůstává vázána svým právním řádem a respektuje, že druhá strana má jiný názor? Už jednou se nám to osvědčilo!); a poté prohlášením, že v Německu a Rakousku se ozývají síly, jimž jde o anexi českého území. Nyní, jak se zdá, ODS trumfuje do třetice všeho dobrého i zlého: Na výročním zasedání Českoněmeckého diskusního fóra v Berlíně vystoupil ideolog ODS Miloslav Bednář s prohlášením, které prezentoval jako stanovisko své strany: situace v Evropě se prý v poslední době zhoršila. Prezident Bush hovoří o ose zla Bagdád - Teherán - Pchjongjang, ale i v našem regionu existuje něco podobného, totiž osa Mnichov - Vídeň - Budapešť. Tlačí na ČR, aby se zřekla zákonů, které tvoří základ mírového uspořádání v Evropě po roce 1945.

Bednářovo vystoupení vzbudilo zaslouženou pozornost. Informovaly o něm německé a maďarské listy. Iniciativa však bezpochyby není zaměřena do zahraničí. Zahraničí slouží jen jako zeď, od níž se míček odrazí zpátky na domácí scénu.

ODS opět mobilizuje. V roce 1998 to bylo proti obnově socialismu, dnes proti odvěkým nepřátelům: Němcům, Rakušanům a Maďarům. Staví na nejhorších tradicích českého šovinismu, a na instinktivním strachu v české veřejnosti, který pramení ze špatného svědomí. Tento strach využívá pro účely volební kampaně - a tím samozřejmě taky posiluje. Vypadá to jako pokus uměle navodit hysterii, jaká v české společnosti panovala bezprostředně po konci druhé světové války. A předvolební taktika ODS připomíná taktiku tehdejší KSČ.

To, co ODS provádí, jí přináší sice růst preferencí, ale za cenu důkladného rozvracení pracně a nedůsledně budovaných zahraničněpolitických vazeb ČR. Po roce 1989 bylo lze doufat v urovnání vztahů mezi zeměmi středoevropské oblasti, které se vlastní vinou postupně staly kořistí dvou nelítostných agresorů: Hitlera a Stalina. Ta naděje je v tuto chvíli fuč. A nejen to. Téma, (vyhnání Němců a Benešovy dekrety) dnes zásluhou Zemana a ODS zajímá celou Evropu. Píšou o něm noviny od Španělska a Skandinávii, a píšou o něm věcně, takže máme z ostudy kabát.

Zarážející je neschopnost a zbabělost ostatních stran (o KSČM přirozeně nemluvím), vytvořit k tomuto programu jasnou alternativu. Proti bezohledným a cynickým populistům se nelze postavit tak, že jejich populismus přijmeme a budeme se snažit jen o to, abychom jej kultivovali. Kdo chce být zřetelně jiný, měl by mít odvahu učinit tak i ve věcech, v nichž bude v tu chvíli tratit: když jde o správnou věc, taková investice se do budoucna bohatě vyplatí.

Přitom by pořád ještě stačilo tak málo. Dekrety nejsou v rozporu jen s dnešním pojetím lidských práv: jsou a byly už v době svého vzniku v rozporu s lidskostí, spravedlivostí i se zásadami evropského práva. Konstatovaly kolektivní vinu Němců a Maďarů. Stavěly zároveň na presumpci viny: vina Němců a Maďarů se předpokládala a jednotlivci museli prokazovat svou nevinu podle absurdních kritérií ("věrnost národu českému a slovenskému") před správními orgány. Třetí problém je retroaktivita: za základ pro obvinění sloužily činy, které ve své době nebyly trestné (přihlášení se k německé či maďarské národnosti, členství ve státem povolených organizacích). To je třeba konstatovat a zrušit je ex nunc (kdo proboha kdy u nás chtěl něco jiného!) s tím, že právní akty, které se na jejich základě uskutečnily, zůstávají v platnosti. Následky křivd minulosti lze pouze zmírnit: a to na základě politické dohody mezi českou vládou a Sudetoněmeckou radou, s ohledem na možnosti České republiky. Zároveň je nutné upravit stávající restituční zákony tak, aby neznevýhodňovaly české občany německé národnosti.

Dnes by toto málo snad ještě stačilo: zítra už může být všechno jinak. České politické strany to nevnímají. Stejně jako v roce 1946 nastupují do volebního boje v jednom šiku, seřazeny za ODS, vedoucí silou naší společnosti.

Mladá fronta dnes 11. března 2002