ARCHIV

Dřímající, zapomenuté téma…

Přebíjená, kterou v poslední době hrají Klaus a Zeman sudetoněmeckými kartami, zdárně pokračuje: začal Zeman v Rakousku a pak v Izraeli řečmi o Hitlerově páté koloně. Klaus trumfoval návrhem na zabetonování Benešových dekretů do základů smlouvy o přistoupení ČR k EU. Pak se dostavil první úspěch: spolkový kancléř Schröder odřekl svou návštěvu v ČR, nejspíš se mu nechce do téhle společnosti. Nato Zeman nazval se svým obyklým šarmem maďarského premiéra impotentem a teď je řada zase na Klausovi.

Oba kumpáni se jako dva palestinští teroristé, vycpaní semtexem, vplížili do sklepa, kde česká společnost skladuje své kostlivce. Následná exploze rozmetala skladiště po celé Evropě, takže máme z ostudy kabát: o vyhnání přináší víceméně obšírné a věcné informace např. New York Times, Observer, Le Monde, La libre Belgique, El Pais (Španělsko), La Stampa (Itálie), Handelsblad a De Volkskrant (Holandsko), Politiken a Jyllands-Posten (Dánsko) - uvádím jen to, co se mi podařilo najít v posledních dnech na internetu. Atentátníci svůj teroristický atak politicky bez obtíží přežili, naopak, jejich preference jen kvetou. Důsledky poneseme my ostatní.

Zajímavým příkladem nové mobilizační politické linie ODS a zároveň dalším trumfem v přebíjené je rozhovor, který poskytl Václav Klaus Mladé frontě dnes 25. února. A to hned z několika hledisek.

Vykutálené je už Klausovo pojetí legitimity. Mluví o "tak zvaných Benešových dekretech", protože "byly dodatečně schváleny parlamentem" a zároveň zdůrazňuje, že to "byl názor drtivé většiny lidí v této zemi". Nechme teď stranou, že "tak zvané" je na místě proto, že oficiální název je "dekrety prezidenta republiky". Václav Klaus ovšem neví, že parlament, který dekrety schválil, nebyl volený, ale najmenovaný, přičemž z účasti byly vyloučeny všechny pravicové strany. Také je velmi příznačné, jak předsedu ODS fascinuje skutečnost, že šlo o názor drtivé většiny lidí. Kdyby drtivá většina lidí byla pro opékání a pojídání nemluvňat, postaví se jim do čela a dá tomuto programu kultivovaný politický výraz.

"Myslím, že už nikdo nerozhoduje podle těchto zákonů, pokračuje Václav Klaus, "ač nám to stále v Německu a v Rakousku předhazují". Na téže stránce jiný osvědčený zametač pod koberec, dr. Burešová, připouští, že dekrety se nepoužívají "až na asi 40 restitučních případů". Poslanec opozičně smluvního partnera, ČSSD, Zdeněk Koudelka, čtrnáct dní před Klausovým vystoupením v Právu pěkně doložil, že dekrety nejsou mrtvé, že platí. A to se ani Burešová, ani Koudelka nezmínili o tom, že tyto živé, nikoli mrtvé dekrety brání, aby mohli být restituování naši spoluobčané německé národnosti.

Klaus kritizuje absurdní návrh ČSSD na přísné a přesné uplatňování Benešových dekretů (prověří se, zda nebyli odsunuti také "antifašisté", a ti se pak odškodní). "Já považuji za naprosto nemožné se v této věci patlat, členit, dělit, parcelovat, rozhodovat, kdo byl lepší, horší, ještě přijatelný, už nepřijatelný atd. To je cesta, která vede do záhuby, k přiznání, že je s touto věcí třeba něco udělat. A jak se toto řekne, tak to nemá žádnou koncovku." Václav Klaus poskytuje poněkud opožděný, ale velmi hezký návod, jak se měli Němci a Rakušané postavit k otázce odškodnění totálně nasazeným.

Zlatým hřebem rozhovoru jsou ovšem tato předsedova slova: "Mně se zdá naprosto evidentní, a já s těmi lidmi v Německu a Rakousku hovořím, že je zde zájem o revizi vlastnických práv a konec konců teritoriálního uspořádání, tak jak bylo vytvořeno po druhé světové válce." Zkoprnělým redaktorům odmítl hrozbu blíže specifikovat: "Já jsem vám řekl co (hrozí, bd), a vy tomu nechcete rozumět".

Klaus brojí proti odvěkým nepřátelům všeho českého, Němčourům a Sudeťákům. Postavil na tom svou volební kampaň. Zároveň naříká: "Já si myslím, že by bylo stokrát lepší, kdyby to bylo dřímající, zapomenuté téma. Ale ze svých jednání v těchto zemích během své politické kariéry vím, že to téma zapomenuté není, že se vynořuje naprosto nepřetržitě." Aby to téma mohlo usnout, bylo by ovšem třeba problém vyřešit. Jenže on se ze všech sil stará o to, aby zůstalo živé a bdělé.

9. března 2002