ARCHIV

Zatlučeno

Bolševizace českých médií postupuje zdárným tempem. Abychom byli spravedliví, jde o bolševizaci typu léta šedesátá minulého století: tenkrát se úsilí cenzury malinko posunulo od toho, o čem se psát má a musí, k tomu, o čem se psát nesmí, tedy o pár centimetrů k normálu. Leč co znamená pár centimetrů v široširé ruské stepi! Tak jako Lenin kdysi říkal údajně "učit se, učit se, učit se", mumlají si dnešní mediální bossové, šéfredaktoři a vedoucí rubrik "zatloukat, zatloukat, zatloukat". Jak dnes referuje světový tisk o vyhnání Němců a Benešových dekretech? Zatlouct! Z jakých důvodů se Poláci nezúčastnili posledních visegrádských schůzek? Zatlouct! V tomto duchu bylo zatlučeno i pražské jednání poslanců Evropské lidové strany (nejsilnější frakce Evropského parlamentu, 232 poslanců), které skončilo v úterý. Jednalo totiž o Benešových dekretech.

Otázku otevřela rakouská poslankyně Ursula Stenzel (ÖVP), která předsedá smíšené parlamentární skupině pro vztahy EU - Česká republika. Prohlásila, že středo- a východoevropské země se nepřipojují pouze k vnitroevropskému trhu, ale i k společenství hodnot a práva. Z této perspektivy je třeba zkoumat, zda nemá náhodou Česká republika co dohánět. V Unii nesmí být žádná diskriminace.

Podle předsedy frakce Hanse-Gerta Pötteringa (CDU) musí být zajištěno, aby současný právní systém ČR nediskriminoval občany EU. Diskuse musí být zvěcněna. V současné době se připravují tři na sobě nezávislá právnická dobrozdání ohledně dekretů. Jedno zadal zahraničněpolitický výbor EP, druhé česká vláda a třetí chce dát vypracovat Evropská komise. Uvažuje se též o vytvoření pracovní komise v rámci EVP, jejíž práce by se zúčastnili i zástupce KDU-ČSL a US. Skupina by měla do října předložit zprávu.

Podle předsedy skupiny CDU/CSU v EP Hartmuta Nassauera bylo kolektivní zneprávnění, vyvlastnění a vyhnání už tenkrát prohřeškem proti mezinárodnímu právu. Benešovy dekrety jako účinná součást právního řádu jsou v konfliktu s evropským právním společenstvím. Poslanec Bernd Posselt (spolkový předseda SdL) vyčetl českým politikům rozpornou argumentaci: jednou jsou dekrety "vyhaslé", po druhé mají být dokonce zakotveny v smlouvě o přístupu ČR k EU.

Zpravodaj evropského parlamentu pro ČR Jürgen Schröder doporučoval, aby debata byla věcná. Jde jen o několik málo z Benešových dekretů, jejich kompatibilitu s právem, EU a Kodaňskými kritérii mají prozkoumat sami Češi. Ve své příští zprávě je vyzve, aby informovali parlament o stavu tohoto zkoumání.

Čeští účastníci se kroutili jako hadi a skučeli jako hladoví šakalové. Cyril Svoboda (novopečený laureát bobříka vyčůranosti za březen 2002) tvrdil, že je chyba otvírat určitá témata víc, než je třeba (!) a vyslovil se pro ratifikaci přístupu ČR bez revindikací a vyrovnávání účtů. Český ústavní zákon prý stejně stanovil, že všechna ustanovení, která jsou v rozporu s Listinou základních práv a svobod, k 31. prosinci 1991 pozbývají účinnosti. (Supervyčůraná finta! Pan Svoboda jako právník musí dobře vědět, že o tom, která ustanovení spadají pod příslušný paragraf, musí rozhodnout soud, nikoli volná úvaha občana - a Ústavní soud dekrety naopak požehnal!) Zahradil (taky křesťan?) naříká, že čeští politici musí respektovat strach v české veřejnosti (sami ten strach šikovně nabuzují a dráždí). Podobné zákony prý měly ve válce i jiné evropské státy (samozřejmě lže: kde zbavili kolektivně miliony občanů bez náhrady veškerého osobního majetku a všech občanských práv?), ale odneseme to jen my chudáčci Čecháčci. Zahradilova iniciativa, jak to u českých inicativ bývá, nabudila jednak diskusi o zrušení dekretů ex nunc (kdo kdy u nás chtěl něco jiného!) a jednak inspirovala holandského poslance Arie Oostlandera (CDA) k návrhu, aby se tomu, aby byly prozkoumány na soulad s evropským právním řádem nejen české, ale i jiné (např. polské) právní normy. Výborně! Díky panu Zahradilovi nás v tom aspoň bude víc.

6. března 2002