ARCHIV

Železná opona se obnovuje

Nedávné výroky premiéra Orbána vyvolaly mezi českými politiky bouři odporu.

Orbán ve vystoupení před výbory EP odpovídal na otázku z pléna, co soudí o Benešových dekretech. Uvedl, že podle jeho přesvědčení nejsou v souladu s právními zásadami EU. Dovede si velmi těžko představit, že by stát, který má ve svém právním řádu takové normy, se stal členem EU s tím, že si je ve svém právním řádu ponechá. Nepovažuje to tedy za bilaterální problém (česko-maďarský nebo slovensko-maďarský), nýbrž za problém zásad evropského práva. Od připojení k EU očekává, že Benešovy dekrety automaticky odstraní z českého i ze slovenského právního řádu.

Na to reagoval v páteční MfD Michal Mocek: Orbán a Zeman jsou prý omezení středoevropští nacionalisté, kteří mluví jen s ohledem na neštěstí a utrpení svého národa. Když Zeman "nonšalatně pronese pár slov k vyhnání "Hitlerovy páté kolony"", je to z tohoto hlediska totéž, jako když Orbán žádá zrušit dekrety (jinde zase psali, že Zemanova obhajoba dekretů je stejný nacionalismus jako Orbánova kritika).

Orbán ovšem nežádal zrušení dekretů ani jejich zrušením nepodmiňoval český vstup do EU. Čeští nacionalisté si ve svatém rozčilení upravují jeho slova, aby je mohli lépe potírat. Za druhé, je běžnou demagogickou fintou, stavět se k problému, do kterého jsme namočeni až po uši, z pozice nestranného rozhodčího, k níž nemáme legitimaci: na jedné straně nacionalista Zeman, na druhé straně nacionalista Orbán, a uprostřed my spravedliví. A konečně a především: kritizovat dekrety není totéž, co je hájit a už vůbec ne co pronášet nonšalantní věty k vyhnání Hitlerovy páté kolony. Protože kritizovat dekrety je správné: jsou to nelidské a právně neudržitelné normy.

Představy maďarského ministerského předsedy jsou, pravda, poněkud naivní. Verheugen už dal zřetelně najevo, že alibisté z EU mají hrůzu z toho, vrtat se v takových věcech. Ostatně, proč by tahali za Čechy horké kaštany z ohně, zrušit dekrety můžeme jen my sami. Nikdo však nemůže očekávat, že maďarský politik, pokud se rozhodne na otázku odpovědět (a nevidím důvodů, proč by neměl, to by bylo neupřímné), řekne něco jiného než Orbán. Dekrety surově postihly Maďary na Slovensku, učinily z nich otroky bez základních občanských práv a majetku.

Politici ODS hovoří teď o vznikající ose Mnichov - Vídeň - Budapešť. Na tom samozřejmě něco je: v poslední době se stává viditelnější pomyslná železná opona, která od devatenáctého století rozdělila náš region a učinila z něho nejprve bezbrannou oběť Adolfa Hitlera, vzápětí nato Josefa Stalina. Přispěly k tomu všechny zdejší národy, Čechy a Maďary nevyjímaje. Například Maďaři tím, že významný politický výdobytek, vyrovnání z r. 1867, vykoupený krví a obětmi, uskutečnili na úkor svých sousedů a nakonec ve své části soustátí utiskovali své nemaďarské spoluobčany podobně, jako v době Bachova absolutismu utiskovali Rakušané je. V reakci na zjevnou křivdu po první světové válce se nakonec spojili s Hitlerovou Třetí říší a nedokázali se vyprostit z jejího smrtícího sevření. A Češi tím, že když se v roce 1918 dopracovali vlastního státu, o nějž se zasloužili mnohaletou drobnou a nezištnou politickou prací mnoha lidí, nedokázali ani učinit ze svých jinonárodních spoluobčanů rovnoprávné partnery ve správě státu, ani se území, které obývaly "menšiny", vzdát. V reakci na zjevnou křivdu z let 1938 a 1939 se spojili se Stalinovým Ruskem a nebyli s to se z jeho smrtícího sevření vyprostit. Po druhé světové válce se na svých německých a maďarských spoluobčanech dopustili krutého bezpráví. Jediný rozdíl mezi Maďary a Čechy je v tom, že se Maďaři se svými problémy průběžně vyrovnávají, kdežto my Češi o svých problémech nechceme ani slyšet a upadáme do hysterie, když nám je někdo připomíná.

Visegrádská spolupráce tak, jak se zrodila po pádu komunismu, byla jakýmsi pokusem o odstranění této železné opony. Odstranit ji předpokládá dobrou vůli a sebereflexi na všech stranách. Česká politika tento požadavek zatím sabotuje.

Mladá fronta Dnes 25. února 2002