ARCHIV

Preference den poté

Koncem minulého týdne zveřejnily STEM a CVVM stav lednových preferencí. STEM měřila preference těsně po rozpadu čtyřkoalice, CVVM těsně před ním. V obou průzkumech čtyřkoalice ještě figuruje. Odpověď na otázku, co poslední tektonické otřesy na české politické scéně udělaly s podporou politických stran, tedy zdaleka není jednoznačná.

Jsou tu ovšem konstanty: ČSSD má 23 -24% veřejné podpory, ODS je v těsném závěsu (18,5 - 23%). Setrvalé jsou i pozice KSČM (13 - 13,5%). ČSSD a ODS na problémech nesmluvní opozice trochu vydělaly, pokud jde o neparlamentní strany, pohybují se vesměs pod prahem viditelnosti.

Problém je jedině, jak změřit preference nové koalice. V průzkumech dostala ještě ze setrvačnosti 7 - 7,6% hlasů čtyřkoalice, která už neexistuje. Preference samotné KDU-ČSL se pohybují mezi 6 - 8%, US-DEU je na tom ještě hůře, má jen 4 - 5,5% a je tedy sporné, zda by se sama vůbec dostala do parlamentu. Je příznačné, že v situaci, kdy je pro ni koalice s KDU životně důležitá, kope kolem sebe jako umírající kobyla a pokračuje v tom způsobu politického sebeničení, který nastoupila už v létě 1998, když odmítla Zemanovu výhodnou nabídku na účast ve vládě. Je zjevné, že principy jsou pro ni důležitější než pragmatismus. Otázka je jen, které.

Když se sečtou preference obou stran a přičtou se k nim preference nebožky čtyřkoalice, dostaneme 18 - 19%. Je ovšem nepravděpodobné, že by všichni stoupenci čtyřkoalice přešli do tábora nového "dvojbloku". 19% je pro nové uskupení horní, v tuto chvíli patrně nedosažitelná hranice.

Dolní hranicí je 11%. Ta bude nejspíš překročena, protože aspoň část stoupenců čtyřkoalice nepochybně k novému bloku přejde.

Preference nové koalice se tedy budou v příštích dnech pohybovat někde mezi 11 a 19%. Přitom je podstatný rozdíl mezi tím, budou-li blíže horní nebo dolní hranici.

Pokud se přiblíží 19%, znamená to, že přes utrpěné škody uskupení neztratilo úplně kontakt se stranami opoziční smlouvy. Do voleb zbývá ještě něco času, může se tedy stát, že bude moci nakonec s oběma jednat z pozice silnějšího. Pak není vyloučena ani jedna z variant povolební vládní koalice.

Pokud se volební výsledek bude pohybovat někde uprostřed, bude koalice schopna hrát aspoň úlohu jazýčku na vahách. Pak by se asi bála účinkovat ve vládě pod Klausovou taktovkou a volila by spíše spolupráci s ČSSD.

Když se preference sníží k dolní hranici, propadne se koalice do politické bezvýznamnosti, v níž se poprvé octla už po volbách 1998, a bude v parlamentu jen do počtu. Dá se počítat buď s velkou koalicí, nebo s něčím na způsob pokračování opoziční smlouvy.

To vše platí za předpokladu, že se koalice do voleb nerozloží. Rozpad bude pochopitelně tím pravděpodobnější, čím nižší budou společné preference.

Nová koalice zatím vyslala k voličům jeden výrazný signál: obě složky nás ujišťují, že do voleb jdou sice společně, ale po volbách si každá bude dělat, co uzná za vhodné. Společný program a společné kandidátky jsou tedy jen finta, jak vymámit z voličů víc mandátů, než by dostala každá ze stran zvlášť. Pokud jde o nemorálnost, s opoziční smlouvou si to nezadá. Novum je jen to, že to oba účastníci předem vytrubují do světa.

V předvolebním období máme o zábavu postaráno.

16. února 2002