ARCHIV

Zemanova diplomatická ofenzíva

Ministerský předseda Zeman rozvinul na sklonku svého funkčního období, v době, kdy jiní už jen dožívají, rozsáhlou diplomatickou aktivitu. Všechno začalo rozhovorem pro rádio F1, v němž mj. označil Haidera za postfašistu a doporučil Rakušanům, aby ho příště nevolili. Výzva měla v Rakousku živý ohlas a ministryně zahraničí Ferrerová-Waldnerová protestovala proti vměšování do rakouských záležitostí. České strany v tuto chvíli ještě nepřikládaly konfliktu velký význam: ČSSD a ODS jej bagatelizovaly (Klausovo velmi kritické vyjádření přišlo až později), čtyřkoalice reagovala jako obvykle jednotně: Kühnl Zemanova slova odsoudil, Svoboda se k Zemanovi přidal. Rakouské FPÖ ovšem Zemanova přímočarost vzhledem k právě probíhající petiční akci vyhovovala. Proto generální tajemník strany Sichrovski pohotově kontroval: Zeman očividně zapomněl, že Rakousko je parlamentní demokracií a národ se nenechal utlačovat komunistickou diktaturou jako v Československu.

To zjevně Zemana inspirovalo k dalším krokům: odmítl přijmout rakouského velvyslance, prohlásil Haidera za rakouský politický Černobyl. Doporučovat Rakušanům, aby nevolili Haidera je stejně oprávněné, jako bylo kdysi doporučovat Němcům, aby nevolili Hitlera. Zeman sám je podle vlastních slov neopatrný, protože na rozdíl od ustrašenců říká, co si myslí.

Nato kancléř Schüssel prohlásil, že po příštích volbách už nebude hrát žádnou roli, protože bude jen bývalým českým premiérem. (Nevím, zda je ten optimismus podložený).

Zeman znovu trumfoval rozhovorem pro Profil. Zopakoval urážky na adresu FPÖ a Haidera, přidal urážky Rakušanů (nebyli Hitlerovou první obětí, ale jeho prvním spojencem) a sudetských Němců (byli pátou kolonou Hitlera, zničili ostrov demokracie ve střední Evropě a mohou být rádi, že jsme je jen vyhnali). Obojím odpověděl poněkud nelogicky na otázku, zda výsledek rakouské petiční akce nemůže ohrozit dobré hospodářské vztahy mezi ČR a Rakouskem.

Tak se podařilo rozšířit konflikt z bilaterálního na multilaterální. Na Zemanovy výroky o sudetských Němcích reagovali podrážděně SdL, bavorská vláda a kandidát opozice na kancléře Stoiber. Opozice si vynutila debatu v Bundestagu, jíž se zúčastnil i ministr Fischer a jeho náměstek Zöpel. Všechny parlamentní strany Zemanovo extempore odsoudily. Kancléř vypustil neoficiálními kanály informaci, že jeho nadcházející návštěva v Praze je ohrožena, a pověřil ministra Fischera, aby se pokusil se svým českým kolegou věc "zprovodit ze světa".

Zeman konflikt rozšířil i tematicky. Ještě před pár dny se zdálo, že se Rakušané soustředili jen na Temelín a nebudou mít síly otevřít i druhou spornou záležitost, sudetoněmeckou otázku a prezidentské dekrety. FPÖ to po zemanově útoku na sudetské Němce okamžitě učinila a ÖVP se volky-nevolky přidala. Ministryně Waldnerová přišla s představou jakési společné česko-rakouské deklarace, v níž by mj. byly dekrety označeny za "mrtvé bezpráví". Vláda se odvolává na usnesení všech rakouských parlamentních stran z roku 1999 zasadit se společně s EU o zrušení dekretů.

Z tohoto stručného přehledu je jasné, že český premiér byl v každém okamžiku aktivní a nedal se ani na chvíli zatlačit do defenzívy. Jeho zásluhou se k temelínskému problému otevřel znovu ještě sudetoněmecký, a to zároveň na rakouské i německé úrovni. Strůjci česko-německé deklarace, Klaus a Zieleniec, společně kvílí, že Zeman nezodpovědně ničí výsledky jejich práce. Byla by ovšem chyba svalovat všechno na osobní selhání jednoho výstředního politika. Stalo se to, co se stát muselo: deklarace byl falešný kompromis, postavený na písku. Česká strana si vydobyla na Němcích "tlustou čáru" za předstírání lítosti za něco - neví se za co: za vyhnání jako takové? Za "excesy"? Jedno vykládají Němcům, druhé českým šovinistům.

O prezidentských dekretech nemáme co jednat s Rakouskem nebo Německem. Je to naše vnitřní záležitost a měli bychom se jich co nejrychleji zbavit: jinak se dřív nebo později dostaneme pod tlak, kterému česká politika nedokáže ani vyhovět, ani se vzepřít.

O vyhnání musíme jednat ne s Německem nebo Rakouskem, ale s vyhnanými Němci. Tuto cestu navrhovalo kdysi Smíření 95, politici se rozhodli pro jinou, která se nyní Zemanovou zásluhou hroutí.

Existuje ovšem i další možnost: pan premiér se chystá do Moskvy, možná, že nám ji tam vyjedná.

Mladá fronta Dnes 30. ledna