ARCHIV

Ya basta!

Když jsme předloni na podzim s napětím sledovali řádění bojovníků proti globalizaci v pražských ulicích, málokdo tušil, že tento protest proti syté říhající Evropě, jak by řekl pan Hanák, měl specifický český kolorit. Teď to vychází najevo. Ukázalo se totiž, že se během zasedání MMF a Světové banky podařilo rozkrást bratru za tři a půl milionu korun kancelářských a technických prostředků. Realisté z ministerstva financí, které prý mělo věc na starosti, jsou celkem spokojeni: mohlo to být daleko horší, z 150 milionů se vypařilo jen 2,3%.

Díky tomuto doplnění se dnes dramatické události jeví v docela jiném světle a daleko plastičtěji:

Na Nuselském mostě zaměstnávají italští anarchisté z Ya Basta, vybaveni jako Klapzubova jedenáctka v utkání s jakýmsi surovým soupeřem (zapomněl jsem už se kterým), speciální policejní jednotky.

V údolí pod mostem útočí revoluční lehkooděnci dlažebními kostkami na kordon policistů, vyzbrojených pouze čepicemi. Scénář jako opsaný podle Žižkova útoku na vrch Vítkov, jak ho my starší známe z románu Aloise Jiráska Proti všem (tentokrát neštěstí nevyšel).

V Kongresovém centru je zatím klid. Pobledlí a nervózní delegáti bloumají po chodbách a s obavami vyhlížejí pod kopec, odkud se ozývá řev a valí se oblaka slzného plynu.

A zatímco jsou všichni zúčastnění tak či onak zaměstnáni málo praktickou činností, cpou si Rumcajsovi potomci za ňadra kancelářský papír, propisky, sponky, sešívačky, ti vypasenější možná i šanony, a odnášejí je do bezpečí. Bohatým berou a sobě chudým dávají.

Naše revoluční tradice vynikají zároveň smyslem pro zásadovost i pragmatismus. Nepřítele je ovšem třeba vyhnat, ale předtím mu ještě, aby se mu lépe utíkalo, trochu pomůžeme od majetku. Není to nic nového: zásady národní a socialistické revoluce jsou velmi pěkně ztvárněny už ve slavné české národní opeře Braniboři v Čechách: Udeřila naše hodina, hřímá sbor pateticky, otevřely se brány, pražská se vzbudila chudina a zahraje si na pány. A do toho tiše, staccatem: nemeškejme, nemeškejme, kde co najdem, pobírejme.

Nedivme se všestrannosti, s níž je tu popsána převratná revoluční událost. Vždyť autor libreta Karel Sabina dokázal i ve svém osobním životě spojit zásadovost s praktičností. Byl ovšem demokratem, a sice radikálním, revolučním demokratem; zároveň však v době, kdy psal citované verše, už také agentem rakouské policie.

Psáno pro české vysílání BBC