ARCHIV

Politické zemětřesení a preference

Dvě poslední události, které otřásly českou politickou scénou, totiž spor uvnitř čtyřkoalice o dluh ODA a svérázný příspěvek Miloše Zemana k eskalaci česko-rakouského konfliktu, mohou do budoucna ovlivnit preference českých politických stran. Jejich nynější stav je nejednoznačný. Instituce, které se zabývají průzkumy veřejného mínění, se nedokážou shodnout na to, vede-li čtyřkoalice nebo ČSSD. V každém případě dosavadní výsledky vládní strany jsou překvapivě dobré a čtyřkoalice se aspoň na chvíli vzpamatovala z dlouhodobého propadu. Preference ODS stagnují a je otázkou, zda strana vůbec dokáže využít případných potíží svých dvou soupeřů. Strana je inertní, má víceméně pevný okruh příznivců a daleko větší okruh zapřísáhlých nepřátel.

Pokud jde o komunisty, čtvrtý, nekompatibilní prvek české politické scény, nemají šanci být většími a Česká republika zase nemá naději, že se jich v dohledné době zbaví.

Zemanův frontální útok na Rakousko a Rakušany nebyl samozřejmě určen Rakušanům, ale českým voličům. Dává jim signál: pohleďte, jak Váš premiér hájí české národní zájmy! Jenže Zeman se už rozhodl opustit politickou scénu, formálně vzato nemá ve straně žádnou významnou funkci a také jeho stoupenci byli většinou vytlačeni z vedoucích postů, které obsadilo umírněné křídlo strany. Když se vedení ČSSD loni rozhodlo ukázat voličům lidštější tvář, mělo úspěch. Podpora ČSSD vzrostla. Zeman oslovuje svou rustikální brutalitou jiné voliče než umírnění a mezi oběma voličskými okruhy zeje propast. Zemanův návrat na politické výsluní by tedy mohl znamenat pokles preferencí. Jenže Zeman má tu výhodu, že je jedinou výraznou a průbojnou figurou (slovo osobnost mi jaksi nejde z úst) ČSSD a nikdo z jeho spolustraníků se mu nedokáže s úspěchem postavit.

Problémy uvnitř čtyřkoalice se daly očekávat, když loni splynula DEU s Unií svobody. V tom okamžiku byla na tapetě druhá pidistrana, ODA. KDU využila záležitostí s dluhem k tomu, aby si v rámci uskupení vybojovala postavení, odpovídající její politické váze. Prostředky zvolila dosti nevybíravé: jak může strana, byť i tak malá jako ODA, během 48 hodin rozhodnout o tak závažné věci, jako je sloučení s jinou stranou? Teď se sice zdá, že KDU trochu slevila ze svého tvrdého stanoviska, ale požadavek na sloučení přetrvává a konec sporu je v nedohlednu. Vyjasnění poměrů ve čtyřkoalici (to znamená fúze US a ODA) by vposledku nepochybně preferencím uskupení spíš prospěla, ale dlouhotrvající tahanice je nepochybně poškodí.

Odhadnout výsledky voleb v tuto chvíli nelze. Dá se však předpokládat, že se voliči, jak to v nepřehledných situací bývá, nakonec podlehnou strachu ze vzduchoprázdna, rozhodnou pro vyzkoušené řešení a dají sociálním demokratům a ODS takovou podporu, která jim umožní tou či onou formou pokračovat v jejich nynější mesalianci.

23. ledna 2002