ARCHIV

Cena Thálie pro Grégra se Zemanem?

Původně fraška v podobě divadelního představení s názvem Politická odvaha aneb jak slib splnit i nesplnit v hlavních rolích s ministrem Grégrem a premiérem Zemanem se změnila téměř v právní spor. Do tohoto zdařilého kusu, původně pouze pro dva herce a nekonečnou řadu diváků, se rozhodl připsat si svůj part i jeden náš přední dramatik, toho času vykonávající provizorně funkci prezidenta.

Zrekapitulujme si ve stručnosti základní součásti děje. V prvním aktu se na scéně objevuje Grégr. Podsaditý bodrý stařík, jehož kvocient věk/čilost dosahuje hodnot, kterým může konkurovat snad jen potemník Kremlička nebo Queen-Mum, se po jevišti prohání na vysokozdvižném vozíku. Hřímá plamenně o výhodách jádra (nikoli bytového) a nějakého Temelína. Scéna potom vrcholí nejslavnější částí celého představení, kterou je tzv. Grégrovo prohlášení: "Nebude-li Temelín, dám svou hlavu na špalek."

Druhý akt nás posunuje o několik měsíců dále. Na scéně je nejdříve pouze Zeman, který již ví, že Temelín není. Přesto prohlašuje, že i když Grégr před ním skutečně poklekne a položí svoji bělovlasou řepu na připravený pečlivě opracovaný kus poctivého zdravého šumavského smrku, on, kat Zeman, nepozvedne svůj meč premiérské moci, aby vykonal dekapitaci na svém oddaném poddaném. Nato přichází Grégr, který již hodnou chvíli naslouchal řeči svého kata i spasitele v jedné osobě. Radostně a s úsměvem pokládá hlavu na špalek, aniž by alespoň košili svoji odhrnul a krk tak odhalil, jak by to zajisté každý jiný slušný kandidát popravy učinil, aby mistru popravčímu trochu práce ušetřil. Zeman demonstrativně a s patetickým zvoláním ("Příteli!") odhazuje zostřené prkno, které si narychlo vyrobil ze své levé běžky během pobytu na Vysočině, pomáhá nepopravenému vstát a objímá ho. Společně potom jdou až na rampu, kde Zeman představuje přeci jen ve tváři trochu bledšího Miroslava jako svého nového korunního prince. Z reproduktorů se přitom linou tóny hitu Simply the Best a oba hrdinové ruku v ruce odcházejí.

V nově přidaném třetím aktu se na scénu náhle přiřítí pokašlávající mužík s ptákem na rameni, jehož kvocient čilosti se na rozdíl od Grégra pohybuje na úplně opačném konci stupnice. Bere do rukou Zemanovo zostřené prkno, které se válí na scéně a posílá svého ochočeného ptáka (ze scénáře není zřejmé, o kterých druh jde, ze zpráv o životě postavy a z jeho zdravotní dokumentace uveřejněné v novinách se však lze domnívat, že půjde o špačka, neboť pro špačky měl prezident dlouho dobu velkou slabost) za Zemanem, ať mu Grégra přivede. "Já jsem zde pánem nad životy, mně teď náleží …" říká doslova Havel.

Tolik tedy dosavadní děj. A nyní si to trochu rozebereme z teoretické stránky. První otázka: kdo má právo rozhodnout o zachování či nezachování spojení Grégrovy hlavy s tělem? Podle Ústavy je to v každém případě prezident. Druhá otázka: Má premiér právo rozhodnout se, zda prezidentovi poddaného přivede čili nic? Podle Ústavy ne, pokud chce být poddaný popraven, musí ho premiér prezidentovi ke špalku dodat? Třetí otázka: Chtěl být Grégr popraven nebo jen nabízel Zemanovi, aby tuto věc rozhodl za něj? Z děje plyne, že popraven být nechtěl a prezident se tedy vzteká nadarmo. Čtvrtá otázka: Co slíbil Grégr v prvním dějství? Pokud slíbil, že nabídne premiérovi svůj život, potom je to vlastně všechno v pořádku, jen tu chybí ta politická odvaha. Pokud učinil závazek, že rezignuje, potom nesplnil svůj slib a je to zbabělec a lhář.

Závěrem třeba říci, že tato hra patří na naší politické scéně k těm nemálo zdařilejším. Ačkoli se jedná o poněkud lehčí žánr, individuální výkony herců chvílemi strhují natolik, že posunují celý kus na novou, daleko vyšší úroveň. Rozhodně stojí za to ji vidět, neboť představitelé obou hlavních postav budou za rok docela určitě žhavými kandidáty na ceny Politické Thálie. Netřeba však předbíhat, jelikož tato sezóna slibuje mnoho zajisté neméně úspěšných představení.

Jiří Kmec
kmec@email.cz