ARCHIV

Je český tisk v ohrožení?

Minulé úterý se pořad České televize Klekánice věnoval otázce nezávislosti českého denního tisku. Ten je totiž ze zhruba 80 procent (počítáno podle nákladu) v rukou cizího, vesměs německého kapitálu, konkrétně dvou obřích společností: Passauer Neue Presse (zejména regionální listy) a Rheinisch-Bergische Druckerei- und Verlagsgesellschaft Düsseldorf (MF Dnes, Lidové noviny). V českých rukou tak zůstává jen necelá pětina, mezi nimi Právo a Haló noviny.

Několik dní před odvysíláním tohoto pořadu jsem se shodou okolností zúčastnil semináře na stejné téma. Na něm byla prezentována kniha spisovatele Bořivoje Čelovského s všeříkajícím názvem Konec českého tisku?, kde se autor se snaží hájit tezi, že nezávislost našeho denního tisku je ohrožena. Na semináři přítomní oponenti (Václav Žák, Karel Hvížďala) se nicméně shodli v názoru, že tyto obavy jsou liché.

První otázka zní: Má vydavatel vliv na obsah tiskoviny? Pan Čelovský je přesvědčen o tom, že ano. Asi těžko si lze představit, že by vlastník velkých celostátních deníků nějakým zásadním způsobem určoval, o čem se bude psát a o čem ne. V případě menších, regionálních formátů však už to není tak nepředstavitelné. Docela dobře však může fungovat tzv. autocenzura: jestliže vím, čí chleba jím, sám se (byť třeba podvědomě) v lecčems přizpůsobím.

Druhá otázka zní: Je lepší tuzemský nebo zahraniční vydavatel? Zahraniční vydavatel bude zajisté v podezření, že hájí zájmy své země, a při referování o některých tématech (v tomto případě česko-německé vztahy) nemusí být zcela důvěryhodný. Na druhou stranu list v domácích rukou může být ovlivňován v daleko prozaičtějších věcech než jsou mezinárodní vztahy a prosazování vlastních zájmů tak může mezi čtenářstvem napáchat větší škody.

A konečně třetí otázka: Může být tisk nezávislý na penězích? Jestliže obsah novinových zpráv necenzuruje vydavatel a novináři se snaží psát plus minus objektivně, přesto budou noviny vždy závislé alespoň na penězích, respektive na reklamě, neboť z ceny novin se to celé zaplatit nedá. Tak to zřejmě už zůstane. Jestliže se shání reklama, aby se mohly dělat noviny, tak to ještě jakž takž jde. Pohřeb novinařiny nastává tam, kde se noviny stávají jen reklamním prostředkem, formou bez ohledu na obsah.

Suma sumárum, národnost vydavetele novin nemusí jejich čtenáře zas až tak moc vzrušovat. Na každém může být něco dobrého a něco špatného, oběma jde stejně asi především o (bohužel nebo bohudík?) peníze. Nicméně zůstává jakýsi "blbý" pocit, že si ani ty noviny neumíme udělat sami.

Jiří Kmec
kmec@email.cz