3.12.-8.12. 2001

ARCHIV

Jak se rodí dějiny

Tyto dny mi stále zní v uších sovětská píseň, kterou nás učili ve škole. Vypráví o rudém maršálu Buďonném a její začátek zní přibližně takto: "Jel jednou soudruh Buďonnyj krajem řek a luk, potkal na louce zelené jízdní donský pluk. Buďte zdrávi kozáci, přeudatní vojáci, zdráv buď ty táto Buďonnyj, zdráv buď soudruhu." (Omlouvám se za případné chyby, přesně si tu hovadinu nepamatuji.)

To je nevtíravé vylíčení události vpravdě historické. Něco jako setkání Davida Livingstona a Henry Stanleye na břehu jezera Tanganijka. Píseň se mi vybavila minulý týden, když jsem si v novinách přečetl story Vladimíra Železného o tom, jak se v Bratislavě setkal s premiérem Dzurindou. Setkání mělo nepochybně i svou přízemní, praktickou rovinu, pan Železný zřizuje na Slovensku sesterskou stanici Novy, takže do budoucna budou mít i slovenští diváci možnost sledovat každý večer po desáté hodině poutavý dvou a půlhodinový příběh (ovšemže pokaždé jiný) o tom, jak nějaký psychouš mučí bezbrannou ženskou.

Dejme však slovo panu Železnému: "Procházel jsem centrem Bratislavy, když jsem viděl, jak na mne z kavárny mává premiér Dzurinda. Premiér tam seděl s nějakým pánem z reklamní agentury, přisedl jsem si, dal jsem si štrůdl, kávu a po chvíli jsem odešel."

Vzhledem k tomu, že setkání potvrdil i sám slovenský premiér, zdá se, že mělo nejen výše popsanou formu, ale i obsah, který ovšem zůstane zahalen tajemstvím. Dějiny jsou plné tajemství. A nejvíc tajemna je kolem těch největších historických událostí (příklady: útok na Pearl Harbour, Jaltská konference apod.).

Dá se tedy předpokládat, že před onou kavárnou bude jednou vztyčen pomník. Jaký, lze už teď odhadnout: kamenný stůl, u něho Mikuláš Dzurinda s doprovodem, a mramorový Vladimír Železný, věčně, po staletí, v pozici toho, co si právě přisedá. Každý rok na Den Médií sem slovenský ministr kultury položí kytici bílých růží.

Velkou událost si nepochybně po svém zpracuje i plebs. Tak, jako jsme si za mého mládí vyprávěli anekdoty o Chruščovovi, Kennedym a Novotném, bude v bratislavských vinárničkách znít: "Sedí takhle v kavárně Železný, Dzurinda a jeden pán z reklamní agentury…"

Zdaleka nejvíc ovšem závidím těm, kteří měli to štěstí, že se shodou okolností octli před kavárnou, kde právě došlo k Setkání. Nepochybně ucítili v té chvíli zvláštní, chladný závan s vůní exotického parfému, něco podobného, jako když Vás o přestávce koncertu ve Smetanově síni mine neznámá, tajemná kráska.

To kolem nich přešla Historie.

8. prosince 2001