3.12.-8.12. 2001

ARCHIV

Michael Žantovský a šedesát osm milionů

V tomto textu nepůjde o variaci na pohádku z Tisíce a jedné noci; nejedná se o osmdesát šest milionů loupežníků (tolik jich ODA nikdy nepřitáhla), ale o osmdesát šest milionů korun, které si pidistrana v době svého největšího rozkvětu porůznu povypůjčovala a pak slavně prošustrovala. Velikost zadlužení je, srovnáme-li ji s dluhy postbolševických průmyslových gigantů, skoro zanedbatelná: avšak relativní váhu dluhu nelze bagatelizovat, vysvitne to nejlíp, použijeme-li příměr z oboru astronomie: v naší sluneční soustavě existuje několik měsíců, které jsou absolutně větší než ten zemský: ale v poměru k mateřské planetě je naše luna skutečný obr.

Dluh ODA dlouho nezpůsoboval vážnější starosti. Díky svému mohutnému kinetickému náboji nejprve srazil na kolena jednu banku, načež se vlastní vahou propadl do polostátní České pojišťovny. To bylo v roce 1994, ODA se právě vyhřívala na výsluní politické přízně. Česká pojišťovna vzhledem k těmto okolnostem stanovila straně velkorysé podmínky jeho "umořování". Při svých současných možnostech by ODA údajně dluh splácela sto let. Tato časová perspektiva je vzhledem k jejím dalším vyhlídkám projevem nemístného optimismu. A co čert nechtěl, v tuto chvíli se Česká pojišťovna privatizuje. Po konzervativní minisupernově zbyla jen vydatná černá díra a lze právem pochybovat, zda nový majitel převezme bez dalšího charitativní závazky státu, jehož velmi aktivní součástí strana slušných lidí a velkých dluhů kdysi byla.

Tyto otázky ruší klidné spaní spořivým venkovským strýcům z KDU-ČSL. Z toho, že by museli platit dluhy marnotratného adoptivního synka, se jim dělají vrásky na zádech. Proto vedení Klidné síly dalo ODA ultimátum: buď dluh do poloviny ledna splatí, nebo převede na jiný subjekt. Pokud se nepovede jedno ani druhé, nedostane se na společné kandidátky Čtyřkoalice. Představit si, že by ODA dluh splatila, je úkol pro fantazii dosti zrůdného rozměru. Řešení číslo dvě připomíná obchod Ruska, ČR a firmy Falkon Capital. Dalo by se realizovat jen v tom případě, že by na střešovické zahrádce senátora Kroupy vytryskl naftový pramen. Zdá se tedy, že se všechno kloní ke třetí, pro ODA velmi neblahé variantě.

Existuje však ještě čtvrtá možnost, jak zachránit osvědčenou značku a nepoškodit politickou kariéru těch, kteří s ní spojili svůj osud. Je to model, který kdysi použila sama ODA, když sežrala svou slabší sestřičku LDS. Všichni (čtyři) členové ODA individuálně přestoupí do KDU, která jejich vstřícnost odmění pěknými místy na kandidátce. Straně zůstane symbol jednorožce, osmdesáti šesti milionový dluh, senátor Žantovský a mohutné how-know (nebo se to píše naopak?). Takto upravená ODA by pak byla vyvržena ze Čtyřkoalice na vlastní oběžnou dráhu.

Zbývá jen najít kupce. I tady se rýsuje určitá naděje. Dá se očekávat, že v příštích dnech, týdnech a měsících bude muset Afghánistán opustit několik podnikavých chlapíků, kterým hrozí nebezpečí, že by mohli v tom nejlepším případě strávit zbytek života v některé neútulné americké věznici. Budou potřebovat institucionální krytí pro své ne zcela politické aktivity. Třeba by byli ochotni zmíněnou částku uhradit!

Tak bychom konečně získali to, co nám zatím na politické scéně chybělo: malou českou Sinn Fein.

8. prosince 2001