3.12.-8.12. 2001

ARCHIV

Podle Rady pro rozhlasové a televizní vysílání: od nynějška Natupo!

Minulý týden zhoustla politická atmosféra kolem diskusního pořadu ČT Naostro. Moderátor Šíma tentokrát pozval místopředsedu Rady pro televizní a rozhlasové vysílání, mediálního experta ODS a nedávného neúspěšného kandidáta na senátorské křeslo Petra Štěpánka. Proslýchá se, že se pan Štěpánek pozvání nijak zuřivě nebránil, naopak. Řeč se točila, jak tomu ani jinak být nemůže, kolem případů NOVA a TV3.

Každý, kdo kdy viděl pořad NAOSTRO, ví, že host je tak říkajíc "na paškále". Protihráčem mu jsou nejen pozvaní oponenti, ale i moderátor. Tahle koncepce je v zásadě správná, protože člověk, jemuž je svěřena odpovědnost, musí být schopen obhájit svá rozhodnutí i proti přesile.

Tím víc zarážejí námitky, které Rada proti pořadu vzápětí vznesla (pan Štěpánek se v tisku holedbá, že on se při rozhodování zdržel hlasování, což je velmi těžké pochopit jinak než jako dost velký alibizmus). Moderátor prý vedl debatu zaujatě (a jak by ne, to je jeho úloha). V debatě vystoupili jen ti, co s Radou a Štěpánkem nesouhlasí (i to patří k pořadu). A celý pořad byl údajně zmanipulován ve spolupráci s TV3, o jejichž problémech Šíma se Štěpánkem hovořil.

Nepochybuji o tom, že Rada pořad Naostro zná a že pan Štěpánek věděl, do čeho jde. Jejich rozhořčení se dá vysvětlit jen jedním způsobem: Potentáti z Rady se domnívají, že by ze své funkce měli být v jiné situaci, než obyčejný čičmunda-politik, kterému v pořadu pan Šíma a pozvaní hosté pořádně provětrají brka. Nebo by snad představě Rady lépe vyhovovala televize coby reklamní agentura, kde by moderátoři "asertivně" umožňovali politikům zprava, z leva i zprostředku, aby před publikem doširoka roztahovali své oslňující paví ocasy? Tato představa je zrůdná: publicistika (a televizní především) má být nezávislou oponenturou praktické politiky. Politik tu předstupuje před veřejnost a jeho povinností je obhájit své konání. Proto by všichni, Zeman, Klaus, Havel i jejich četní přívrženci, měli před televizní kameru vystupovat ne jako namyšlené pornohvězdy, kterým jde o to předvést své vnady, ale se zpocenými zády a s vědomím, že jde do tuhého.

Všechno tentokrát nakonec skončilo happy endem, televizní vedení splnilo svou povinnost a ujalo se napadeného pořadu a moderátora. Zarážející je jen to, že bezprostředně poté, co se Rada ohradila, ředitel zpravodajství okamžitě přijal její argumenty. To je falešná loajalita na nepravém místě.

Rada pro televizní a rozhlasové vysílání zafungovala tentokrát jako obhájkyně svých stavovských zájmů a zájmů svého místopředsedy. Opět se ukazuje, jak problematické jsou současné mechanismy "řízení" veřejnoprávních médií. Ostatně všechny maléry s Novou a TV3, o nichž se dnes vede spor, vznikly tak, že Rada jako převodní páka českého haiderismu, nacionálního populismu, který všechny české relevantní strany buď sdílí, nebo se proti němu neodváží postavit, odmítala a odmítá dát televizní licence k dispozici cizákům: výrazně tak přispěla k tomu, že se z České republiky stalo Bandolero, kde jsou cynicky okrádáni zahraniční investoři do českého mediálním trhu. Ti se pak pochopitelně obracejí na mezinárodní instituce s žádostí o arbitráž a zisky televizních pirátů pak hradí obyvatelstvo ze svých daní.

9. prosince 2001