26.11.-6.12. 2001

ARCHIV

Bin Ládin v úzkých, terorismus v rozpuku?

Po tragickém 11. září 2001 předpokládali pesimisté, že se boj USA s terorismem snadno může dostat na vietnamskou kolej. Znamenalo by to, že se značný počet zemí třetího světa postaví proti Spojeným státům a ony samy uvíznou v boji s Talibánem a bin Ládinem v afghánských horách. Stal se však pravý opak: Spojeným státům se dostalo podpory ve všech světadílech, v Afghánistánu se obyvatelstvo postavilo proti Talibánu a v současné chvíli mají USA v této fázi války vítězství na dosah.

Je to tak? Přinejmenším to tak vypadá a alespoň u nás se tak tato situace pojímá. Stíny tohoto vítězného tažení vidět nechceme, a tak je nevidíme. Spočívají v tom, že zatímco velmoci, tzn. hlavně USA, se (úspěšně) soustředily na to, aby se teror dostal v Afghánistánu do slepé uličky, ponechaly blahovolné nevšímavosti Blízký východ. A tam se teroristické mráčky poměrně rychle shlukovaly v olověný bouřlivý mrak. O prvním prosincovém víkendu zahřmělo, a to tak mocně, že bez velké nadsázky lze považovat pro Izrael sobotu 1. prosince za obdobnou tragédii, jakou bylo pro Spojené státy 11. září.

Jistě, počty obětí (v Izraeli podle prvních zpráv 26 mrtvých a přes 210 zraněných, z toho 35 těžce) jsou nesrovnatelné, nesrovnatelná je však i velikost a lidnatost USA a Izraele. A také okolnost, že ani zdaleka to není útok jediný: právě v poslední době nastala pro Izrael jakási posloupnost teroristických napadení.Ta nyní vyvrcholila. Teroru se dostalo odsouzení z míst nejdůležitějších, zejména od prezidenta Bushe, který nejen nazval sobotní sebevražedné atentáty vražednými akty , ale tentokrát ani nevyzval Izrael k zdrženlivosti a ponechal na izraelském premiérovi rozhodnutí o izraelské reakci. Česká oficiální reakce je podstatně mírumilovnější. Václav Havel sice je touto vlnou násilí otřesen a považuje ji za veliký krok zpět, podle ministerstva zahraničí je však nutné, aby obě strany znovu přistoupily k vyjednávání. Podle prezidentova mluvčího Špačka řešení pomocí síly v blízkovýchodním konfliktu nic neřeší. Bohužel, řešení bez použití síly (to především znamená, že Izrael nemá přistupovat k odvetným akcím) znamená přenechat "silové řešení" teroristickým organizacím, které na nic a na nikoho neberou ohled.

Ať už bude vláda židovského státu ochotna vyjednávat, nebo ne, musí - obdobně jako USA po 11. září - přistoupit k odvetě. Pokud by to neučinila, umožní novou vlna násilí palestinských radikálů. Jakmile však Izrael přistoupí k odvetě, bude se na celém světě říkat, že "obě strany" musí zanechat násilí. Když ho "obě strany" zanechají, dostane teror organizací palestinských radikálů zelenou. A tak by se teror na Blízkém východě mohl rozvíjet do nekonečna - ve skutečnosti do vybití obyvatel Izraele. Naznačený vývoj je možný tím spíš, že Američané (o Evropě ani nemluvě) jsou uneseni afghánským tažením a málo uvažují o tom, proti čemu vlastně bojují.

Světový zápas s terorismem je podstatně složitější, než jak si to představují generálové a jejich štáby. Ale zároveň je v jednom směru jednodušší. Je jednodušší v otázce "střetu civilizací", v otázce, která by v současném mocenském a vojenském dění měla hrát pouze druhořadou roli. Není třeba odmítat úvahy o povaze islámu, o tom, umožňuje-li či naopak zabraňuje násilí, jakou míru tolerance připouští a podobně. Nejaktuálnější a nejdůležitější ovšem je, že civilizace, která byla napadena a je napadána, je civilizace naše: 11. září se to stalo útokem na její centrum a od té doby neustálými útoky na její východní výspu, Izrael. Spojené státy sáhly k tvrdé odplatě za útok na světové obchodní centrum; na druhé straně soustředění na snahu o udržení široké mezinárodní protiteroristické koalice zabraňuje pomoci Izraeli a vede k odmítání jeho odvetných akcí. Ten však zoufale potřebuje pomoc a podporu.. Pouhé komentování událostí na Blízkém východě ze stran státníků a mezinárodních organizací, odsuzování násilí a vybízení k zasednutí k jednacímu stolu jsou za současné situace vysloveně k ničemu. Situace se může zlepšit jedině za podmínky opravdové mezinárodní pomoci, to znamená činnosti a kooperace států euroamerické civilizace.

A tak jsme dospěli k jedné z příčin toho, že zápas s terorismem je tak složitý. V tom, že opravdovou nezbytností je pro západní svět rovněž snaha udržet dobré snahy s islámskými státy (právě s těmi, které by mimo jiné chtěly, aby Izrael zmizel z mapy světa). Jestliže Západ od států třetího světa požaduje smířlivost, není to možné bez smířlivosti na jeho straně. Situace je tedy vskutku složitá. Avšak způsob, jímž si ji dosud Západ zjednodušuje, to znamená, že v podstatě ponechává Izrael, jeden ze svých článků, svému osudu, se může ukázat jako sebevražedný. Kdyby byl Izrael zlikvidován, byl by to začátek řetězu, jehož pojivem není smířlivost, nýbrž naopak teror.

O tom, co znamená zápas s terorismem, je zapotřebí neustále přemýšlet, v tom se svět po 11. září opravdu poněkud změnil.

Emanuel Mandler